Pořiďte si pejska, nebo firmu

Jaké je rozjet vlastní podnikání po padesátce? A navíc v tak mladém oboru, jako jsou kryptoměny? Kde se musíte stýkat a potýkat s dvacetiletými ajťáky? Podle Ondřeje Klofáče a Pavla Pulkrába to jde. I když to někdy drhne. „Ve svých letech už totiž známe všechny ty slepé uličky, kdežto oni si všichni myslí, že právě objevili Ameriku,“ říkají s trochou nadsázky.


Proč jste se vrhli na podnikání? Navíc v kryptoměnách… Měli jste oba dobré zaměstnání. 


ONDŘEJ KLOFÁČ: Já jsem ukončil korporátní život v roce 2013, a to byly kryptoměny ještě v plenkách. Vypadalo to jako perspektivní obor, i když člověk nějakou dobu nevěděl, jestli to není slepá ulička. 


PAVEL PULKRÁB: Mě na to přivedla máma, které je přes osmdesát, koukala se jednou na televizi a zeptala se mě: „Co to je ten bitcoin?“ Tak jsem se do toho ponořil. S Ondřejem jsme se pak sešli zrovna v době, kdy nám končily nějaké projekty, a pustili se do toho


ONDŘEJ KLOFÁČ: On ten život v korporátní firmě nebyl špatný, ale je to taková zlatá klec. Pořád to samé, rok za rokem.  Ti lidé se stanou extrémně výkonnými a zkušenými, ale ve strašně úzké oblasti. A mají tak úzkou specializaci, že se jí drží zuby nehty, nejlépe až do důchodu.  Jenže člověk našeho věku by měl něco dokázat. Co za vámi zbude v korporátu? Nic. Takže jsem odešel s tím, že vymyslím systém na placení mobilem. To nevyšlo. Ale přesunul jsem se k GPS v autech, a to vyšlo. 


PAVEL PULKRÁB: My se známe ještě z vysoké školy, nějakých třicet pět let. A pár věcí jsme už spolu dělali. Takže když jsme v jednu chvíli oba přemýšleli, jak a kam dál, dali jsme to dohromady. 


Co tedy vlastně děláte?


PAVEL PULKRÁB: Radíme lidem, jak investovat skrze naši firmu Czech Crypto Company do kryptoměn. Provedeme je celým procesem za ručičku a na konci mají kryptoměny ve své peněžence.


To si nemohou lidé koupit bitcoin sami?


ONDŘEJ KLOFÁČ: Pokud nejsou hodně zběhlí v IT, tak je to pro normálního člověka prakticky nemožné. Jednak nakoupit a jednak ho uchovat, protože z té virtuální peněženky se bitcoiny dají ukrást, když je nezabezpečíte.  Samozřejmě že programátorů, kteří tomu rozumí, je strašná spousta, ale my jsme první, kdo rozjel reálnou firmu pro normální lidi. 


PAVEL PULKRÁB: A samozřejmě i pro nás se to váže se spoustou „ajťácké“ práce.


Takže pracujete s ajťáky? Jak vám to s nimi jde dohromady?


ONDŘEJ KLOFÁČ: Češi jsou v kryptoměnách hodně kreativní, jsme docela velmoc a málokdo ví, že Praha je jedním z hlavních měst kryptosvěta. Ale pravda, ono se to uzavírá v komunitě hackerů (což neznamená hacker ve smyslu kybernetický zloděj). Je tu strašně velká skupina lidí, která tomu rozumí a posouvá to dál. Na bitcoinu je mimochodem řada věcí, které vymysleli Češi...


Vy osobně ale neprogramujete, ne...?


PAVEL PULKRÁB: IT je jedna stránka. Druhou stránkou je reálný svět. A my se tyhle světy snažíme propojit.  Ajťáci jsou totiž schopní vymyslet úplné kraviny a myslí si, že to je světový objev. 


Čím se vlastně liší start-up od začínající firmy? 


PAVEL PULKRÁB: Na start-up vlastně neexistuje definice. Ale vždycky tam je internet, něco technologického, nějaké programování a jede to na webu, rychle se to rozvíjí a mění.


Tak zpět k těm ajťákům…


ONDŘEJ KLOFÁČ: Ano, takže oni buď vymyslí nějakou kravinu, anebo něco, co má perspektivu, ale nejsou to schopní dotáhnout.  Jsou to často geniální lidi, ale mají většinou klapky na očích.  No,  a když se na to podívají lidi našeho věku a zkušeností, tak jim často řeknou, že to je úplná blbost. 


Nesou to sportovně?


Říkáme jim: „Pokud jste vy schopní něco vymyslet, tak my to možná uvedeme do praxe.“ My jsme hlavně byznysmeni. Máme znalosti z oboru reálných financí. 


Většinu start-upů zakládají dvacetiletí lidi. Ale my máme výhodu, že ten start up promyslíme až do konce. Vidíme už slepé uličky, které ti mladí logicky neznají. My jsme sami už stokrát narazili, ale oni vidí jen ten svůj „geniální“ nápad.  Občas se nicméně někdo pustí do něčeho zdánlivě úplně nesmyslného a podaří se mu oproti všem očekáváním prorazit. A udělá díru do světa.


Nechají si ti mladí kluci poradit?


PAVEL PULKRÁB: Ta rezistence je větší, než bych čekal. Oni prostě věří, že ten jejich nápad bude dírou do světa, dalším Amazonem. A my jim můžeme říkat stokrát, že to finančně nevyjde, ale je to často marné… Na druhou stranu neúspěch a ztráta se taky počítá. Je to zkušenost, kterou nekoupíte. Vím, o čem mluvím.


Nemáte generační problém, když pracujete s lidmi o generaci mladšími? 


PAVEL PULKRÁB: Ani moc ne. Všechno se posouvá. Já jsem na tom nyní mentálně a fyzicky jako můj táta ve třiceti pěti. Ženská v padesáti z generace mých prarodičů byla shrbená babička v šátku a podívejte se dnes, mnohé z nich jsou na tom lépe než třicátnice.


Ne všichni lidé ve vašem věku jsou takhle optimističtí… 


ONDŘEJ KLOFÁČ: Jasně, strašná spousta lidí má s věkem problémy. Lidé mají strach o práci, začínají se bát změn. Ale přitom je to doba, kdy vám dorostly děti a mizí spousta každodenních povinností s nimi spojenými. Takže to je naopak čas začít dělat něco nového. Musíme si také uvědomit, že žijeme déle. Navíc se z nás stává skupina s velkou platební silou. Vlastně jediná komplikace je, že se budeme muset brzo starat o své rodiče. Ale pokud jsou vztahy v rodině normální, tak to jde.


PAVEL PULKRÁB: Už to nemůžu poslouchat: „Měřte si tlak, pozor na cholesterol, choďte na procházky, pořiďte si pejska…“ Ale my přitom zjišťujeme, že to je fantastický věk, my jsme se nikdy neměli lépe než teď. Až nás to překvapuje.  Pravda – klouby už se ozývají, ale důležité je z ničeho se nepo... a nezačít se litovat.


Ale lidi po padesátce mají opravdu často problémy, třeba sehnat práci.


PAVEL PULKRÁB: Ano, ale mění se to. Já si pamatuju, když jsem pracoval v T-Mobilu (to mi bylo 35), přijímal jsem lidi po padesátce a musel jsem se hádat s ředitelem lidských zdrojů, který říkal cosi o starých bábách. Řekl jsem mu, že jednak ty „starý báby“ nejsou o moc starší než on, ale hlavně se pak zjistilo, že to jsou nejlepší pracovnice. My měli v té době snad tisíc telefonistů, vesměs mladé kluky a holky. Jenže v sobotu dopoledne vám půlka lidí nedorazí do práce. O víkendu nechtějí pracovat. Jdou pařit.  To se u starších lidí nikdy nestalo.  Dneska už jsou osvícení manažeři, kteří to vědí a ocení člověka, který nepaří, nemá malé děti a váží si práce. A pokud má hypotéku, je to ještě lepší… (smích). 


Váš typ práce si lidi spojují s tzv. digitálními nomády, kteří pracují s notebookem v ruce a nohama v moři někde na pláži na Bali. Daří se vám to? 


ONDŘEJ KLOFÁČ: Je to náš sen, oba milujeme cestování. Ale dokud byznys budujete, musíte být v kontaktu s lidmi. A ono je pořád lepší se s lidmi sejít, než to řešit po telefonu nebo přes Skype. Jinak Bali jsem už otestoval a šlo by to (smích).


PAVEL PULKRÁB: Já jsem to vloni testoval 14 dní v Itálii, ale kolega byl mezitím v Praze. To pak šlo. 


Úplně na závěr – doporučili byste lidem investovat do kryptoměn?


ONDŘEJ KLOFÁČ: My doporučujeme dávat do kryptoměn maximálně patnáct procent úspor.  Vybrat všechny peníze a dát je do kryptoměn, to dělají jen šílenci. Ono to totiž krátkodobě dost lítá nahoru a dolů. Jak je nám už přes padesát, neskáčeme hned po všem, co hezky vypadá. Podívali jsme se důkladně na 20 největších kryptoměn a zjistili jsme úžasnou věc – v žádném dvouletém období investor na kryptu neprodělal. Jinými slovy, pokud někdo držel kryptoměnu déle než dva roky, byl vždy v zisku. A většinou ve stovkách procent! Třeba bitcoin měl zajímavý vývoj – osmkrát vyrostl a devětkrát spadnul. Často dramaticky, největší pokles byl 85 procent. A pokaždé se vynořila kupa věrozvěstů. Říkali, že už to prasklo, že už je konec. A ono to zase vždycky znovu vyrostlo. Dlouhodobě je tam jasný vzestup. Bitcoin už stál 20 000 dolarů, teď je za 3 900. Co to asi znamená, si domyslete sám.  


PAVEL PULKRÁB: Já bych doporučil investovat hlavně do sebe (smích).


Pavel Pulkráb: 53 let, pracoval ve vrcholových pozicích v podnicích jako ExxonMobil, Česká pošta nebo T-Mobile.  Jako generální ředitel úspěšně reorganizoval Družstevní záložnu, která funguje dodnes. Má dva dospělé syny a jednoho vnuka. „V korporátní sféře to bylo skvělé a hodně jsem se toho naučil. Vnímám to z odstupu jako skvělou zkušenost. Být svým pánem a mít vlastní odpovědnost je ale k nezaplacení. Má to samozřejmě i své proti: nesete veškerá rizika.“


Ondřej Klofáč: 55 let, pracoval dlouhá léta v poradenství, nejdéle v PricewaterhouseCoopers, kde radil zahraničním firmám, jak podnikat v ČR. Potom založil technologický start-up AutoLocator a po 8 letech jej prodal, rozjel internetový portál s psychologickými testy www.TestyTesty.cz. Teď píše knihu, cestuje po celém světě a rozjel start-up na kryptoměny.


Matyáš Zrno