Proč si máme s dětmi povídat?

Od děcka, které poprvé řekne „máma“, k maturantovi recitujícímu Shakespearův sonet vede dlouhá a namáhavá cesta. Rozvoj řečových schopností nemáme vepsaný do dědičné informace. Mluvit se učíme a musíme na to vynaložit určité úsilí. Dá se spočítat, že od narození do osmnácti let věku hromadíme informace potřebné pro zvládnutí řeči průměrným tempem dva bity za minutu. Celkem tak před dosažením plnoletosti nashromáždíme v paměti 12,5 milionů bitů informací nutných pro zvládnutí řeči. Kdybychom je chtěli uložit třeba na flashku, zabraly by tam 1,5 megabytů.

Třídní rozdíly? 

Způsob, jakým děti zvládnou řeč, významně ovlivňuje jejich další vývoj, schopnost zvládat emoce, prospěch ve škole, úspěchy v zaměstnání. Řeč je klíčem k navazování společenských kontaktů. Lepší řečové schopnosti otevírají dětskou mysl radám a doporučením. To pak vede děti ke zdravějšímu životnímu stylu a klesá riziko, že upadnou do závislostí na návykových látkách. Není divu, že psychologové věnovali velkou pozornost vývoji řeči a faktorům, které na něj mají zásadní vliv. Dnes už klasickou studii na toto téma zahájili v šedesátých letech američtí dětští psychologové Betty Hartová a Todd Risley. Zapojili se do sociálního programu „Válka s chudobou“ a pokoušeli se obohatit nedostačující slovní zásobu předškolních dětí pocházejících ze sociálně slabých rodin. Doučovali děti nová slova a ty si tak rychle rozšiřovaly slovní zásobu. Hartová a Risley však dosáhli jen přechodného zlepšení. Když s doučováním přestali, děti v rozšiřování slovní zásoby za vrstevníky z movitějších rodin opět začaly zaostávat. Ukázalo se, že děti mají tempo rozvoje řeči nastavené už ve třech letech. Hartová a Risley proto mapovali vývoj řečových schopností ještě mladších dětí, vyrůstajících v různém sociálním prostředí. Zjistili do očí bijící rozdíly. Devadesát procent slovní zásoby získají děti poslechem řeči rodičů. Podle Hartové a Risleyho slyší dítě ze sociálně silné rodiny za první čtyři roky života asi 45 milionů slov. Dítě ze středních vrstev se za stejnou dobu střetne s 26 miliony slov. A děti z chudinských rodin uslyší do čtyř let jen 13 milionů slov. Někteří dětští psychologové jsou toho názoru, že Hartová a Risley přehánějí. Rozdíl mezi dětmi ze sociálně slabých a silných rodin prý není tak propastný. Další psychologové dokonce tvrdí, že tu reálný rozdíl vůbec neexistuje. Na druhé straně se objevují studie, které dokazují opak. Nedávno například tým Jessicy Loganové z Ohio State University odhalil velké rozdíly v rozvoji řeči u dětí v závislosti na tom, jestli jim rodiče čtou z leporel a obrázkových knížek. Před nástupem do školky slyší dítě díky pilně čtoucím rodičům o 1,5 milionu slov víc než dítě, kterému rodiče nečtou vůbec.

Jenom slova nestačí

Výsledkům výzkumu Betty Hartové a Todda Risleyho se dostalo široké publicity. Veřejnost si je však vyložila silně zjednodušeně jako „přikázání“, podle kterého by mělo dítě denně „splnit normu“ určitého počtu vyslechnutých slov. Někteří rodiče pak vedli před dětmi dlouhé monology nebo nechávali děti u puštěného rádia či televize. Pasivní poslech ale nestačí. Názorně to prokázala ve svých studiích americká neurobioložka Rachel Romeová z Massachusetts Institute of Technology. Romeová získala ke spolupráci dobrovolníky ze čtyřiceti rodin z různých sociálních vrstev a využila moderní techniku, jakou neměli autoři průkopnických studií k dispozici. Vědci vybavili malé děti miniaturním zvukovým nahrávačem, který průběžně zaznamenával vše, co děti samy řekly nebo co slyšely. Vzniklý záznam vědci podrobili analýze speciálním počítačovým programem. Pozornost věnovali hlavně situacím, kdy rodič reagoval na slova dítěte, nebo kdy dítě odpovídalo rodičům. V těchto okamžicích dítě aktivně komunikuje. Následně Romeová vyšetřila mozky dětí i rodičů pomocí magnetické rezonance. Soustředila se přitom na bílou mozkovou hmotu, která zajišťuje propojení a výměnu informací mezi různými mozkovými centry. Děti, které častěji komunikovaly s rodiči, měly v levé mozkové hemisféře silněji vyvinuté propojení v řečovém Wernickeově a Brocově centru Díky tomu jsou pak tyto děti zdatnější jak v mluvení, tak i v chápání mluvené řeči. Pro děti tedy není důležité, kolik slov zaslechnou, ale samotný proces konverzace. „Místo toho, abychom na děti mluvili, měli bychom mluvit s nimi,“ vysvětluje Rachel Romeová v rozhovoru pro časopis The Scientist. „Měli bychom si s nimi vyměňovat informace, ne vést monolog.“