Půst je jako extáze

Profesor Gerald Hüther je jedním z nejpopulárnějších německých neurobiologů. Věnuje se především tématům vlivu raných zkušeností, následkům strachu a stresu na zrání a strukturu mozku a významu emocionálních reakcí. Setkali jsme se s ním během konference Neurověda ve vzdělávání, kterou již šestým rokem organizovala společnost Everesta. A dozvěděli se, proč má půst podobný efekt jako droga extáze, proč se muži nevrhají na každou ženu, jako je tomu u zvířat, i proč poruchy sociálního soužití způsobují fyzickou bolest.

Který objev, na nějž jste narazil během své vědecké práce, pro vás byl nejpřekvapivější?

Jeden takový poznatek se týkal půstu, respektive procesů, které při něm probíhají. Zjednodušeně se dá říct, že půst navozuje stav podobný tomu, jako když si vezmete extázi. Serotonin patří mezi významné neurotransmitery, bývá obsažen v řadě psychofarmak a kromě jiného souvisí s cyklem spánku a bdění a právě s příjmem potravy. Tak jsem vlastně pochopil, proč je období půstu součástí všech náboženství. Vede člověka ke stavu otevření se a k harmonizaci. V kritických fázích života často člověk sám od sebe přestane přijímat potravu a vytvoří tak přirozené podmínky pro obnovení rovnováhy. 

Možná ještě významnější bylo moje zjištění, že pokud jsme v životě vystaveni poruchám sociálního soužití nebo jsme dokonce vyloučeni ze společenství, aktivují se v mozku stejné nervové sítě, jako když utrpíme fyzickou bolest. Z toho je zřejmé, že naše biologická integrita je stejně důležitá jako ta sociální. To je fascinující objev, který by nás měl vést ke snaze vytvořit takové společenské podmínky, abychom se vzájemně nevystavovali bolesti. Platí totiž, že pokud takto trpíme, těžko se můžeme plně rozvinout. 

Jste také autorem knihy Tajemství prvních devíti měsíců, kde vysvětlujete význam raných zážitků a zkušeností pro náš mozek. Pokud je jejich význam opravdu tak klíčový, zajímalo by mě, zda existuje nějaký zásadní rozdíl mezi lidmi, kteří přišli na svět přirozenou cestou, a těmi, kteří přišli na svět císařským řezem?

To je krásný příklad toho, že není možné přenášet výsledky pokusů se zvířaty jedna ku jedné na lidi. Například pokud jsme provedli císařský řez u krysích matek a narušili tak přirozené mechanismy na bázi oxytocinu, které silně stimulují pouto mezi matkou a potomkem, krysí matky po probuzení z narkózy své potomky jednoduše sežraly. Člověk je ale natolik báječně konstruovaná, specifická bytost, že zde mnohé probíhá jinak. Lidský mozek je úžasně plastický, dokáže překonat i takové překážky, které naruší všechny ty složité procesy s feromony a oxytocinem, dokáže se bez nich obejít, a přesto vytvořit silné pouto. Je to důkazem, že jednoznačně nejsme obětí našeho endokrinního systému a jsme schopni regulovat naše afekty. Podobně lze vysvětlit i to, proč se muži odlišují od zvířecích samců a nevrhají se na všechny ženy kolem sebe, když u nich dojde k sexuálnímu vzrušení. 


Placená zóna

Eva Kubová