Kam se ztratily Vánoce?

V červenci se v obchodech s neúprosnou pravidelností objeví rozjuchané fotky dětí s aktovkami na zádech spolu s nápisy „Zpátky do školy!“, což je jen o trochu méně odpudivá varianta moudra „Hola, hola, škola volá“. Někdy koncem srpna se ukáže Halloween, Dušičky se připomenou hřbitovními svíčkami a nějakým tím věncem, a v půlce října do toho všeho vpadnou Vánoce. A my víme, že když otevřeme noviny anebo projedeme Facebook, nepochybně nám laskaví autoři zopakují moudré rady o tom, kterak to na Vánoce dělat a nedělat, a to v mnoha ohledech, abychom si ty svátky skutečně užili.

„Deset (pět, dvacet…) tipů pro Vánoce beze stresu“, „Jak se přestat bát Vánoc“, „Triky pro pohodové svátky“…Taková je jistota v době předvánoční. Vesměs všichni poukazují na hlubší rozměr vánočních svátků, nabádají, abychom se přestali honit za konzumem, abychom méně uklízeli a vařili, abychom trávili čas v klidu s rodinou nebo bez rodiny, přijde na to. Také abychom se vzdali očekávání, nesnažili se o harmonii za každou cenu a tak dále. A zároveň nás jiní lidé o pár stránek nebo kliků myší dál poučují o tom, jak vykouzlit správné dekorace, sofistikované pokrmy a neotřelé vlastnoručně vyrobené dárky. Tak trochu schizofrenní situace. A do toho všeho vánoční večírky a uzávěrky v práci, protože co se nestihne do konce prosince, to se nestihne vůbec. Když se popelnice posléze zaplní balicím papírem a obchody zavřou kvůli inventuře, leckdo se přistihne při myšlence, že vlastně čekal něco jiného. Hlubšího? Radostnějšího? Zásadnějšího? Kdo ví.

Nevím, jak to máte vy, milí čtenáři, ale já už dlouho přemýšlím o tom, kam se ty Vánoce poděly. Je to myšlenka značně kacířská a do doby příprav se jaksi nehodí. Ale ať! Mám jednoduše pocit, že se ono „kouzlo Vánoc“ někam ztrácí. Dobrým radám v médiích navzdory. Dělala jsem si už několik let za sebou takový malý soukromý průzkum, jak Vánoce vnímají lidé kolem mě. Kamarádi, známí. Jejich děti. Kolikrát jsem slyšela „Já ani nevím, že nějaký Vánoce budou…“ – „Kdyby byl aspoň sníh, ne tahle zima – nezima,“ povzdechla si jedna má dobrá známá, kterou bych nepodezírala z toho, že doma nemá napečeno míň než devět druhů cukroví, „já ti vůbec nemám takovou tu vánoční náladu.“ Další kamarádi utíkají z města na venkov, do trochu větší nadmořské výšky, kde existuje i jiný sníh než ten polystyrenový ve výlohách. Díky tomu se jim podle jejich slov daří zachovat si pocit, že se blíží Štědrý den, a každý víkend v prosinci dotankují trochu adventní atmosféry.