Dobrý den, chtěla bych se poradit o tom, co se děje s mou dvanáctiletou dcerou. Dcera je od začátku školního roku pořád uzavřenější a nechce se mnou mluvit.
Donedávna jsme si mohly prakticky o všem povídat. Měla jsem pocit, že spolu máme dobrý vztah a že přede mnou nic netají. Ale od chvíle, kdy nastoupila do šesté třídy, jako by se změnila. Dřív jsme spolu chodily třeba se psem na procházku nebo jsme jezdily na výlety. Teď se jí ale do ničeho společného nechce. Ne že by pořád jen seděla doma, to zase ne. Má dost kroužků, které si vybrala sama. Dvakrát týdně má atletiku, chodí na tréninky akvabel do bazénu, o víkendech mívají závody. Ve škole chodí na dobrovolnou španělštinu, hraje na flétnu v ZUŠ a teď od začátku druhého pololetí si přibrala i dramatický kroužek. Ve škole ji chválí, že se snaží, ale ona stejně nevypadá spokojeně. Když není na nějakém kroužku nebo ve škole, sedí zavřená v pokoji, nekomunikuje a učí se. Opravdu se učí, někdy kvůli tomu i vstává dřív do školy, aby si stihla něco zopakovat. Když se neučí a není na kroužku, tak cvičí na flétnu anebo chodí běhat. Myslím, že to přehání, ale nechce se mnou o tom mluvit. Prý tomu nerozumím a ona nechce být „lúzr“ (její slova). Co s tím? Je to normální, anebo to mám nějak řešit? Jana
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.