Online archiv

Ang Lee Seifert, Theodor Seifert, Paul SchmidtPraha, Portál 2004. 204 s.Nakladatelství Portál vydalo další z jungiánsky laděných knih, tato se zabývá aktivní imaginací, jednou z významných technik používaných právě v analytické psychoterapii. Aktivní imaginace slouží podle autorů knihy k tomu,abychom vstoupili do kontaktu se svým nevědomím, které může prostřednictvím aktivní imaginace pomoci zrcadlit to, co člověku ve vědomém životě chybí. Tvůrčí potenciál nevědomí přichází člověku na pomoc a vede ho jako vnitřníprůvodce k podstatě jeho duše.Kromě literárních symbolů (Malý Princ, Beatrice z Danteho Božské komedie a zejména postavy z indické náboženské literatury) autoři ilustrují knihu řadou obrazů vzniklých aktivní imaginací jejich klientů, a to zejména vsedmé kapitole nazvané"Užitečná nasměrování"a v desáté kapitole nazvané"Dosáhnout cíle a být doma". Tyto kapitoly jsou díky tomu velmi čtivé na rozdíl od některých teoretických pasáží předchozích kapitol.Škoda jen, že u příkladů imaginací klientů chybí širší životní kontext, proto nejsme příliš schopni posoudit, jak dalece aktivní imaginace skutečně změnila jejich život. Podobně náznakově se autoři pokoušejí i o protnutíaktivní imaginace jako psychologické techniky s fyzikou či s neurofyziologickými funkcemi mozku. Výsledek působí trochu nevěrohodně (imaginace galaxií, synchronizace činnosti mozku a podobně).Zajímavé je, že autoři dávají nevědomí v aktivní imaginaci zcela"volnou ruku"s důvěrou, že bude člověka vždy vést správným směrem. Šestá kapitola je také tak nazvaná -"Bezpečné vedení". V oddíle"Superimaginace"v této kapitole přímo doporučují čtenáři, aby si při aktivní imaginaci cíleně zvolil určitou osobu (nikoli z reálného života), která by měla jako jakýsi agent plnit v jeho životě určitou úlohu. Jakopříklad autoři uvádějí"poradkyni pro otázky výživy, dbající na zachování žádoucí hmotnosti","cvičitelku fitness, která motivuje ke každodennímu cvičení"a další. Otázku, co se stane, když se z těchtoagentů vyklubou zástupci tyranizujícího superega, jako je tomu u některých neurotických poruch, ovšem autoři neřeší.V poslední kapitole se čtenář konečně dostává k tomu, co mu chybělo po celou četbu knihy, a sice jak se vlastně metoda aktivní imaginace prakticky provádí. Trochu se zklamáním ovšem zjišťuje, že od praktických informací seautoři opět vracejí k již několikrát probrané teorii, takže se o samotné praxi vlastně moc nedozví. Ačkoli jsou v závěru knihy velmi užitečné praktické rady, čtenář se například nedozví nic o možných chybách při prováděníaktivní imaginace, zda a jakým způsobem lze použít tuto metodu v psychoterapeutickém procesu či něco o skupinové aktivní imaginaci, která je v textu zmíněna na předposlední straně. A to je velká škoda, protože u metody, kteráje koneckonců především praktická, by měli autoři dát praxi daleko větší prostor.

William W. Wilmot a Joyce L. HockerováBratislava, Ikar 2004. 495 s.Konflikty mezi lidmi jsou v menší či větší míře každodenním průvodním jevem našich aktivit. Děje se tak bez ohledu na to, zda si to uvědomujeme. Současný knižní trh oplývá tituly, které se dané tematice věnují. Recenzovanápublikace ovšem není rutinní záležitostí. Autoři této knihy si zvolili za cíl vytvořit průvodce k porozumění a zvládnutí konfliktů ve všech kontextech (v práci, v rodině, v partnerských i přátelských vztazích). Jádrem knihy jekoncepce konfliktu, která byla vypracovaná a zveřejněná poprvé v roce 1978 ve Spojených státech. Od té doby byla výsledná forma několikrát zrevidovaná a doplněná, až se nám nyní dostává do rukou její v pořadí šesté vydání. Zodkazu knihy vyplývá, že nechce zasáhnout nějakou specifickou cílovou skupinu, neboť konflikt sám je globální skutečností.Obsah knihy je rozdělený do dvou částí, přičemž každá z nich v sobě nese pět kapitol. První část s názvem Složky konfliktu se zaměřuje na předpoklady, které v konflikt vyúsťují. Definuje konflikt jako takový, k čemužpřidává jeho perspektivy, povahu, zájmy a cíle. V kapitole Styly a taktiky specifikuje procesuální možnosti při výběru svého vlastního stylu zvládání konfliktu, respektive evokuje ve čtenáři zájem zjistit a otestovat styl, snímž vstupuje do komunikace.Druhá část, Intervence v konfliktu, opouští prostor vysvětlování teoretického individuálního rámce konfliktu a směřuje k jeho hodnocení přes identifikaci vzorců, mikroudálostí, všeobecných návodů na hodnocení a podobně.Pohled na proces konfliktu v knize graduje: nejdříve je konflikt pojednáván jako vyjednávání o ziscích, potom přecházíme k zóně zmírňování k takzvaně humánním vodám, kde autoři knihy k řešení konfliktu přivolávají třetí stranu.Až posléze celé pojednání vyústí do happyendu odpuštění a smíření.Celkový graficky příjemný pocit z knihy umocňuje množství přehledných diagramů a vzorců. Ke kladným stránkám je třeba dodat, že faktografické pasáže jsou jedinečně propojené s příklady. Kniha se čte krásně a plynule. Každákapitola končí shrnutím cíle, který byl položen v názvu. Přehlednosti slouží závěrečná příloha s odvoláními na kontaktní adresy v textu zmíněných center, dále bibliografie rozložená na více než 30 stran a jmenný i věcný rejstřík.Do sedmého vydání bych ovšem autorům doporučil více vycházet z evolučního a biologického hlediska. Otázky tohoto typu a jejich souvislosti s konflikty nejsou vůbec zmíněny, dokonce ani jako popudy k dalšímu výzkumu, a vtom vidím nedostatek. Konflikt se v této knize prezentuje pouze jako"lidská komunikační realita". Převratné teorie ovšem vznikají na rozmezí více vědních odborů.Kniha může podle mého názoru posloužit nejen psychologům, kteří mohou s její pomocí zpřehlednit své pracovní teorie, ale i všem, kteří hledají svou identitu právě ve zlomových situacích konfliktu.

Rychle a jednoduše se zbavit problémů skrze znovuprožití traumat z minulosti - tuto lákavou představu nabízejí lidem takzvaní regresní terapeuti. Jaké jsou však výsledky jejich metody?Autor hlubinné abreaktivní terapie Andrej Dragomirecký se odvolává i na poznatky moderní fyziky. Jím citovaní autoři ovšem nepublikují v renomovaných časopisech a na internetu je najdeme nejspíše pod heslem"weirdscience", tedy pavěda.

Věnuji se psychoterapii uprchlíků i lidí, kteří přežili holocaust, a jejich dětí. Nacházím zde časté podobnosti, jež lze v terapeutické práci využít. Ráda bych se o své zkušenosti podělila.Terapie uprchlíkům pomáhá vyrovnat se s traumaty a předejít jejich přenosu na další generace nebo jej zmírnit.

S typologiemi se v současné psychologii setkáme všude. Dokáží ale skutečně zachytit rozmanitost lidské psychiky? A které z nich můžeme považovat za seriózní?

Vlastností, která nám pomáhá k dosažení úspěchu, je inteligence, mimo jiné i machiavelistická. Znamená to rezignaci na morálku?

Mezi staršími lidmi je výrazně méně osob preferujících levou ruku než v mladších ročnících. Může za to násilné přeučování, zrání nervového systému, nebo prostě život v pravorukém světě?Dnes se leváci již nepřeučují tak jako dříve, stále ovšem přetrvává mnoho pověr. Rozlišování mezi"dobrou"pravou stranou a"špatnou"levou je přítomno snad ve všech kulturách.

Na jedné straně množství volného času, na druhé nuda, chybějící sebeuplatnění a pocit zbytečnosti vedoucí ke zvýšené konzumaci alkoholu. Nedostatek finančních prostředků. To vše s sebou přináší nezaměstnanost.Člověk bez pracovních povinností má dostatek volného času, mladí nezaměstnaní si však stěžují na jeho nesmyslné využití.

Petr Šmolka, psycholog, prezident Asociace manželských poradců

Mnoho lidí touží alespoň po chvíli, kdy by mohli být jen sami se sebou. Zároveň se samoty bojí a obklopují se moderními technologiemi, aby jim dělaly společnost. O co přicházejí? A proč je samota ke zdravému duševnímu životu potřebná?Přítomnost velkého množství lidí posiluje u člověka potřebu samoty. Proto se ve velkých městských aglomeracích zvyšuje anonymita a sociální izolace. Obyvatelé jsou množstvím sociálních kontaktů přesyceni a od ostatníchlidí se izolují.

Nejsme schopni přímo ovlivňovat psychiku nemocného člověka, ale můžeme ovlivnit jeho mozek, říká psychiatr Oldřich Vinař. Aby léčba byla účinná, nestačí pacienty jen krmit léky.

StručněAmeričtí vědci identifikovali u myší přirozeně se vyskytující genetickou mutaci, jejímž projevem je výrazné snížení tolerance k alkoholu vedoucí po požití alkoholu k rychlé intoxikaci. Podle vědců z University of California vLos Angeles způsobuje genetická mutace změny fungování GABA receptorů - zvýšení jejich citlivosti na malé dávky alkoholu. Alkohol ovlivňuje vliv GABA receptorů na mozkové buňky, zpomaluje jejich aktivitu a schopnost vzájemnékomunikace mezi neurony. To vede ke známým účinkům alkoholu - narušení koordinace pohybů, poruchám paměti apod. Vzhledem k tomu, že zjištěná genetická mutace se u myší vyskytuje spontánně, lze předpokládat, že i u lidí může býttolerance k alkoholu podmíněna geneticky.