Online archiv

Při individuálním a skupinovém vyšetřování zájemců o exponované profese (vrcholový manažer, operátor jaderné elektrárny, řidič mezinárodních dálkových kamionů a autobusů, letecký dispečer apod.) se osvědčuje použití Zulligerovatestu, zejména jeho dia-formy.

V šedesátých letech minulého století se objevily nové přístupy k manažerskému výcviku, které měly v některých ohledech blízko k postupům běžným v psychoterapii. Tyto metody, rozvíjející osobnost manažera, později neprávem zapadly.

Již třicet let se světem šíří"metoda rychlé změny pro každého", neurolingvistické programování. Oslovuje hlavně manažery, obchodní zástupce, ale i některé psychoterapeuty. Na stránkách Americké psychologické asociaceji však nenajdeme.Cílem neurolingvistického programování je zejména změnit chování člověka, aby dokázal vystupovat sebevědoměji a dokázal přesvědčit druhé. Proto je o tuto metodu největší zájem mezi obchodníky a manažery.

Porozvodové spory o dítě bývají u násilníků motivovány snahou ublížit bývalé partnerce. Dítě je v těchto případech pouze nástrojem jejich ošklivé hry. Paradoxně však právě ono nejvíce trpí.Klinické zkušenosti i výzkumy prokazují, že dítě má na konfliktním vztahu otce a matky přímou emoční účast. To znamená, že v průběhu hádek rodičů prožívá intenzivní pocity strachu o své bezpečí či o bezpečí mladších sourozenců.

Jakými taktikami si exkluzivní magazíny pro ženy získávají své čtenářky? Jaké manipulace používají a proč? Abychom toto zjistili, podrobili jsme analýze články ze tří titulů vycházejících u nás.Zapomeňte na to, co vás učili ve škole, teď je všechno jinak. Médium napadá zvnitřněné návyky čtenářky, zpochybňuje jejich funkčnost a okamžitě nabízí své vlastní řešení.

Zpravodajství o zákroku policie proti účastníkům CzechTeku se stalo mediálním hitem letošního léta. Odsuzována je především jeho tvrdost a nepřiměřenost. Než však začneme chování policistů soudit, podívejme se na psychologicképozadí takovýchto zásahů.Existuje žitý rozpor mezi sociální atraktivitou policejní práce, kterou odráží velká popularita kriminálních a detektivních příběhů u diváků, a zároveň opovržením vůči těmto zaměstnáním v praxi.

Terapeutická metoda, při níž je člověk přímo konfrontovaný se zdrojem ohrožení. Terapeut při ní prochází s klientem ohrožující situaci a ptá se, co nejhoršího by ho mohlo potkat. Klient nejprve popíše situaci, terapeut se hoptá, co by se stalo, kdyby tato situace pokračovala dál. Vede klienta ke konkretizaci toho nejhoršího, co by mohlo nastat. Poté má klient za úkol si představit, co by se stalo, kdyby tato situace nastala. Propast úzkostinajednou dostává konkrétní obrysy a přestává být bezedná. Každá propast má své dno a klient často zjišťuje, že by dokázal zvládnout nebo vydržet i tu nejhorší variantu, která by mohla nastat. Obvykle se mu pak daří aktivovatsvé síly a čelit ohrožující situaci lépe, než když byl paralyzovaný neohraničeným strachem.

Petr Šmolka, psycholog a manželský poradce

"To není normálka, každej slušnej člověk se občas bojí. Strach, to je jako cit v prstech,"říká hospodský na adresu Franty Nebojsy ve Werichově Fimfáru. Snad žádná emoce není v lidské populaci tak rozšířená. A uněkoho může být strach přímo poruchou. Jak se s ním vyrovnat?

Buddhovo učení dává člověku poznat, jak má správně myslet, a ukazuje mu cestu ke štěstí, říká psycholog a buddhistický mnich Mirko Frýba Bhante Áyukusala. Buddhismus nestojí proti poznatkům psychologie, naopak využívá ty nejlepší.

Budete-li používat parfém, budete se cítit a na druhé lidi působit sebevědoměji a jistěji. Ne, to není reklamní slogan - to je závěr, který vyplynul z nové studie japonských vědců publikované v časopise International Journal ofPsychology. V rámci výzkumu absolvovalo 31 žen deseti až patnáctiminutový rozhovor, během něhož byly filmovány. V polovině rozhovoru byla vždy udělána krátká přestávka. Během ní byl polovině z žen stříknut na zápěstí parfém.Po skončení této části studie bylo 18 studentů požádáno, aby porovnali chování žen na videozáznamech před přestávkou a po přestávce. Jednalo se o detailní popis neverbálního chování, očního kontaktu apod. Studentisamozřejmě neměli informace o tom, které z žen měly na zápěstí parfém a které nikoliv. Autoři se rovněž snažili eliminovat další faktory ovlivňující rozdíly v chování. Proto byly obě skupiny žen stejně oblečeny, byly téžsrovnatelné z hlediska osobnostních vlastností.Výsledky pozorování ukázaly rozdíly mezi chováním žen po přestávce. U žen s parfémem na zápěstí bylo popisováno méně pohybů signalizujících nervozitu. Méně často si například na židli poposedávaly, méně často se dotýkalyrukou ve vlasech a na obličeji. U žen s parfémem byla pozorována větší sebejistota po přestávce ve srovnání s první částí rozhovoru. Závěry pozorování byly potvrzeny i účastnicemi výzkumu - ženy, jimž byl aplikován parfém, secítily po přestávce uvolněnější a dominantnější.Výsledky studie pravděpodobně souvisejí s tím, že čichová oblast mozku je velmi úzce propojena se strukturami odpovědnými za naše emoční prožívání. Proto lidé vnímající vůni parfému mohou zažívat relativně silné emočníreakce. Důsledkem může být, že nosíme-li parfém, vede to často nejen ke změně našeho emocionálního prožívání, ale také k následným pozitivním změnám v chování.

Není jednoduché vyznat se v právních otázkách ohledně legality policejního zásahu na CzechTek u Mlýnců u Tachova. Ani posoudit míru agresivity účastníků obou stran. Pravděpodobně ale nejsem jediný, kdo si z následného děnípřipadal jako v Jiříkově vidění: konzervativnímu prezidentovi zabušilo srdce v rytmu techna, masmédia mluvila o technařích jako o"nevinných dětech"(i když tito se své nevinnosti z celého hrdla smáli), hluk, kterývadil na odlehlé louce v pohraničí, nevadil uprostřed Prahy a populární zpěváci, kteří by byli na CzechTek nemilosrdně vypískáni, pro ně skládali hymny. A aby toho nebylo dost, levicoví politici začali hájit ochranu soukroméhovlastnictví, zatímco ti pravicoví hájili svobodu levičáků toto vlastnictví ničit.Snad to patří ke koloritu prázdnin. Daleko víc než mediální mýtotvorná kampaň mně vadil nevědomý komunikační vzorec, v jehož rámci probíhalo vztahování se veřejnosti k policii. Úplně v jiné oblasti se s ním setkáváme ušikan a lynčů:"XY (zde policie) je výborný kopací míč... protože je totální pitomec, a tak si to zaslouží!"V záplavě zpráv a protichůdných informací přestalo jít velmi rychle o to, co kdo vlastně říkal. Začalo jít spíše o postojové proměny lidí. Státní zástupkyně, která rok řešila případ okresních policejních činitelů, protoželoni včas proti účastníkům technoparty nezasáhli, nyní zahájila šetření za to, že zasáhli. Loni zazněla ze strany masmédií a politiků kritika za to, že policie udělala"A", letos z týchž úst zněla kritika, ženeudělala"A". Přitom loni i letos dávali kritici najevo spravedlivé rozhořčení, neboť - přece - pokud se nějaký Velký Rodič snaží sekýrovat, peskovat a neustále moralizovat hravé Dítě (v tomto případě"našeděti"), je na místě se postavit na stranu svobody, autenticity a alternativnosti.Zkušenost ukazuje, že prožitek spravedlivého rozhořčení je vždy spojen s etickým diskurzem. Vždy je také důsledkem zraněného narcismu. Trojici příznaků - narcistické zranění, spravedlivé rozhořčení a etický diskurz -označujeme v hagioterapii termínem Kainův syndrom. Protože to byl poprvé Kain, který si tuto psychologickou zákonitost prožil sám na sobě: nejprve byl zraněn Božím odmítnutím, pak vzplanul"spravedlivým"hněvem akonečně zabil Ábela. Bylo mu totiž"jasné", že Ábel je gauner a na hrubý pytel patří hrubá záplata.Problém rozpravy o policejním zásahu na CzechTek však nespočívá pouze v tom, že zde nalézáme triádu Kainova syndromu; narcistické zranění (nabili přece"našim"dětem), spravedlivé rozhořčení i moralistní diskurz.Problém je v tom, že moralistní diskurz, který spravedlivé rozhořčení provází, bývá většinou mimořádně iracionální. Bývalý prezident označil dav mládežníků s dredy na hlavách za jedinečné obohacení občanské společnosti a lékproti konzumnímu sobectví a cynismu, i když jejich jediným programem bylo pobavit se maximálním hlukem s příměsí chemie a kašlat na ostatní (respektive sobecky a cynicky nadřazovat svou svobodu nad svobodu druhých). Zpsychologického hlediska byly totiž role rozdány jinak, než si sami aktéři mysleli. Hrála se velká berneovská hra: Velkým Rodičem nebyla policie, ale masmédia a veřejnost, respektive technaři, kteří si - na rozdíl od policie,jež si od začátku připouštěla možnost selhání ve vlastních řadách - ani nepřipouštěli, že by se na ně měla vztahovat nějaká omezení. Ku podivu to byla policie, kdo byl do nekonečna peskovaným, sekýrovaným a provinile se cítícímDítětem.Varovné bylo zejména to, že u veřejnosti bylo možné pozorovat rysy Rodiče těžce schizofrenogenního, komunikujícího s Dítětem stylem dvojné vazby, tedy současnými výroky typu"A"a"non-A":"Máškompetenci rozpoznat nutnost silového zásahu a právo ho vykonat"a současně"Jsi totálně nekompetentní idiot, což každý ,normální' člověk (i když tam nebyl) pozná na první pohled". Forma této berneovské hry, hryNa bitvu u Tachova, vede ovšem k podezření, že kromě vědomých a politicky motivovaných procesů zde hrály významnou roli i procesy nevědomé. Zkrátka že veškerá moralistní kritika byla do značné míry formou pseudo-pedagogickéhosadismu. Jak to kdesi naznačila Ludmila Trapková - tátu bylo třeba potrestat, ne pro věc samu, ale protože to mámě a dětem působilo potěšení.