Online archiv

Nový image, nové auto a nová partnerka, nebo alespoň milenka jako doplněk ke „staré“ manželce. Tak to vypadá, když muž tzv. chytí druhou mízu. Zpravidla jde o období, které přichází ruku v ruce s krizí středního věku. Muž si uvědomuje, že život není nekonečný a že to, co nestihne teď, už možná nestihne nikdy. Ale jak jsou na tom ženy? Podléhají i ony druhé míze?

Paní L. vedla poměrně běžný život. Až do jednoho okamžiku před dvaceti lety, kdy pro jejího muže přišla policie. Následoval mnohaletý proces, na jehož konci byl rozsudek za objednanou vraždu nájemnice. Znamenalo to nejen mediální bouři a ponížení, ale i nutnost začít se starat o manželův podnik, o společný činžovní dům a také o nespočet právních záležitostí spojených se snahou jeho jméno očistit. Ale když se před deseti lety podařilo dosáhnout jeho předčasného propuštění („odseděl“ si deset let), začaly se vkrádat první pochybnosti. Proč se chová tak zvláštně? Neudělal to nakonec opravdu on? S kým to vlastně dvacet let žila?

Že je mezilidská komunikace základem dorozumívání a klíčem ke vztahům, už víme. Toužíme sdělovat si pocity, zážitky i informace. Sdílení informací by mělo přinést nějakou hodnotu. Jenže nezřídka se stává, že jsme jimi zahlceni. Naučme se naslouchat a naučme to i své děti. Naslouchající lidé jsou totiž mnohem oblíbenější než ti, co nezavřou pusu…

Dobrý den, ráda bych se touto cestou zeptala, co vidíte jako nejlepší řešení mé situace.

Znáte situace, kdy se někteří z členů rodiny urputně snaží páchat dobro za zády jiného rodinného příslušníka? Obvykle to myslí upřímně. A nepochybují o čistotě svých úmyslů. Dost často se ale ukáže, že se jejich snaha nakonec nějakým nečekaným způsobem zvrtla.

To, že nejsou všichni lidé stejní, nám na první pohled připadá jako jednoznačný fakt. Přesto máme v mezilidských vztazích tendenci aplikovat heslo „podle sebe soudím tebe“. A to nenechává příliš prostoru pro toleranci.

Několika vybranými diagnózami je postižena celá čtvrtina populace. Znamená to, že každý čtvrtý člověk svůj život v nějaké životní oblasti neovládá. Soudy ale zbavují lidi způsobilosti jen v minimální míře. Někdy ke škodě pacientů.

Vybrat si partnera není jako zajít si do obchodu s jasnou představou o tom, co potřebujeme. Tady platí pravidla, která vlastně nikdo pořádně nezná, a přesto bychom si hledání tak rádi ulehčili.

Ať se snažíme jakkoliv, existují typy partnerů, se kterými jednoduše nelze navázat dobrý, láskyplný vztah. Není ale vůbec jednoduché se takovým mužům vyhnout, protože se často zpočátku velmi obratně maskují. Přestože se tentokrát věnujeme pouze „jedovatým“ mužům, nebezpečné typy osobností najdeme i mezi ženami.

Jen málo hádek mezi muži a ženami provází taková hořkost a bolest jako spory o peníze. Bez ohledu na to, o jakou částku se přete, mají hádky o peníze děsivou tendenci eskalovat za hranice racionality. Aniž by si to páry uvědomovaly, používají peníze jako příhodný způsob, jak odehrávat konflikty, které jsou příliš mlhavé na to, aby je bylo možné vyjádřit slovy. Když se hádáte o peníze, sotva kdy jde pouze o ně. Své o tom ví terapeutka Susan Forward, která sama musela zápasit s „finančními démony“. A napsala o tom knihu. O ženách a pro ženy.

Každému někdy na partnerově chování něco vadí. Dusit to v sobě není řešení. Jenže jak říct, co potřebujeme a nepodrývat přitom základy partnerského vztahu?

Dobrý den, ráda bych se zeptala, co můžu udělat pro svého syna. Je mu deset let, je inteligentní a zvídavý, rád sportuje a je s ním docela dobré pořízení.