Online archiv

Láska se probouzí a zezačátku je jako droga. Pro zamilovaného člověka neexistují překážky. Zamilujete se do jemenského studenta? Tak s ním prostě odjedete na Arabský poloostrov! Je vaše vyvolená stará jako vaše dcera? Nevadí, cítíte se přece tak mladě!

Kdy jste si naposledy užili opravdový úspěch? Ne, teď nemám na mysli ten objektivně definovaný a všemi viditelný, třeba že vyhrajete televizní soutěž v tanci nebo ve zpěvu, že sklidíte potlesk od druhých na nějakém imaginárním jevišti, že jste v něčem první nebo nejlepší.

POKUD JE PATNÁCTILETÝ KLUK ZVYKLÝ sedět u počítače denně hodiny, už s tím opravdu těžko něco uděláte. Ale proč se tříleté dítě při jízdě tramvají dívá na pohádku? Výchova začíná opravdu odmalinka. .

Ďábel je taky jenom člověk Hans Rath, překlad z němčiny Michaela Škultéty Anch Books, 2016

* Mám-li před sebou číslo na úřad, do práce, ale i na příbuzné, musím se skutečně velmi dlouho odhodlávat, někdy i celé hodiny, a neustále zvažuji alternativy spojení. Začnu být nervózní a mé pocity jsou podobné těm z čekárny u zubaře či před zkouškou. Přitom přímý kontakt s dotyčnými mi problém nedělá vůbec. Můžete mi poradit, jak tuto „fobii“ eliminovat? Lucie

Jako mnozí další jsem se stala obětí dojmu, že pomoc se hledá u psychiatra. Omyl. Psychiatr nemá čas si povídat, diagnostikuje a předepisuje léky. A když je dobrý, doporučí terapeuta. Mně najít tu pravou terapeutku trvalo deset let.

* Co byste změnil v psychiatrických léčebnách?

Má skutečně každý Američan svého terapeuta? Jak psychoterapii zasáhl obrovský vliv farmaceutických firem? Proč se Spojené státy změnily od šedesátých let k horšímu? O tom si povídáme s Olgou Marlinovou, psychoanalytičkou s dlouholetou praxí v New Yorku.

Ryby pro štěstí

Je duševní nemoc opravdu choroba, nebo jen jakási jiná dimenze vnímání? Podle režiséra Miroslava Janka to druhé. Jeho dokument o autistech „Normální autistický film“, který získal letošního Českého lva v kategorii Nejlepší dokumentární film, nám v lyrických obrazech ukazuje pět autistů (dětí a dospívajících), kteří jsou navíc každý v něčem výjimeční. Malá Marjánka mluví perfektně anglicky, Majda trefně rapuje, Denis umí skvěle na klavír, Lukáš je zábavný recesista atd. S mimořádnou citlivostí a půvabem ukazuje pět hlavních hrdinů ne jako pacienty, ale jako lidi – zajímavé lidi a trochu jiné než my. Je to film, na který se vyplatí jít jak kvůli porozumění životů lidí s duševní poruchou, tak kvůli dokonale odvedenému filmovému řemeslu. Jen snad... Těch pět vybraných autistů trpí lehčí formou – Aspergerovou nemocí. A asi přirozeně vybral režisér z plejády „aspiků“ ty nejzajímavější. Rodiče dětí se závažnější formou autismu by asi vše neviděli tak růžově.

Život ve velkých městech má jistě svá pozitiva – ale podle psychologů i významná negativa. Například podle německého psychiatra Mazdy Adliho může být vliv urbanismu srovnatelný s vlivem klimatické změny. Nizozemský badatel Jaan Peen došel zase ve svém bádání k závěru, že život ve městě zvyšuje přibližně o polovinu riziko rozvinutí schizofrenie. Městský život také zvyšuje riziko úzkostných a afektivních poruch o 21, resp. 39 procent. A dokonce může ovlivňovat i výkon člověka. Podle newyorského výzkumu z roku 1975 (Brontaft a McAcrthy) vykazovaly horší výsledky v testech děti, které pracovaly v hlučném prostředí třídy, kolem níž projížděly vlaky, než děti v tiché třídě. A ani my nejsme v tomto zkoumání pozadu – v aktuálním čísle Československé psychologie vyšel článek Velkoměsto a výkony v neuropsychologických testech u starších osob, který ukázal, že se vyskytl statisticky významný rozdíl v kognitivních testech, ve kterých se měří čas, u lidí žijících v Praze a mimo Prahu. Naštěstí se začíná zvyšovat počet organizací, které se snaží problém řešit. Tak třeba psychiatryně Layla McCay založila organizaci „Centrum pro městský design a duševní zdraví“ (Center for Urban Design and Mental Health). Shromažďuje zde architekty, psychology i geografy a všichni zkoumají, jak vylepšit vzhled města tak, aby přispíval k duševnímu zdraví člověka. Podle jejích výzkumů jsou zásadní zejména čtyři věci: poskytnout městskému obyvateli dostatek jednoduše dostupných zelených prostorů, prostorů pro fyzickou aktivitu (trasy pro pěší a cyklisty, místa pro cvičení atd.), míst, kde se lidé budou moci setkávat (např. „lavičkové“ zóny v parku) a bezpečí v okolí bydliště. Další výzkumy ukazují, že roli hrají také kvalitní sociální služby, kvalita veřejné dopravy, vzhled ulic či nízká míra znečištění.