Online archiv

Naše těla a naše genetická informace jsou prakticky stejné jako u pravěkých lovců a sběračů. Náš životní styl je ale diametrálně odlišný. Vzniká tak nesoulad, který se v lepším případě projevuje pocitem nepohody, v horším jako nemoc.

„Člověk může žít kdekoli, ale nakonec hodně lidí zjistí, co pro ně znamená jejich kultura, jejich identita a jejich vztahy s rodinou, širší rodinou a přáteli,“ říká slovenská psycholožka Ivana Ballová. Ví, o čem mluví – sama strávila třináct let v Lucembursku. Své zkušenosti nyní využívá v párové terapii pro mezinárodní manželství v Praze.

Teroristické útoky islamistů, které sužují západní Evropu, bývají interpretovány ze všech možných úhlů pohledu - včetně psychologického a psychoanalytického. V naší náboženství zbavené společnosti se ale věnuje málo pozornosti existenciální či náboženské stránce těchto útoků. Má to dva důvody. Jednak náboženství už v Evropě málokoho zajímá. A zadruhé – pokud se na problém islámského terorismu v Evropě podíváme prizmatem spiritualit - musíme si přiznat své vlastní vyhoření. Podivnou skutečnost, že se naše vlastní spiritualita tak rozpustila v tuku smažených hranolků, že je v západní Evropě pro mladé lidi z periferie nejbližší duchovní autoritou militantní imám.

Od kdy slavíme Vánoce? Vlastně teprve krátce, a rozhodně ne od narození Krista… Řada vánočních tradic a zvyklostí, jež vnímáme coby odvěké a neměnné, jsou ve skutečnosti produktem 19. století a jedné krátké povídky od Charlese Dickense.

Od března se děti s přestávkami učí z domova a on-line. A nikdo netuší, jak dlouho tato bezprecedentní situace ještě potrvá. Kolikrát se školy ještě otevřou a znovu zavřou? Učitelé, žáci i rodiče tak stojí před situací, na kterou nikdo nebyl připraven a která je od zavedení povinné školní docházky v českých zemích zcela nová. Máloco bylo tak jisté – a to za každého režimu – jako to, že děti jdou každé ráno do školy. Jak moc se na dětech podepsaly distanční vzdělávání, absence kolektivu a stoupající nervozita rodičů?

V Deníku N vycházely přes léto příběhy žen, které se staly obětí nejrůznějších forem sexuálního obtěžování. Jsou to příběhy plné jak regulérního fyzického násilí, tak opravdu nepříjemného obtěžování, i případů, které jsou pro někoho traumatizující, ale jiná žena by je třeba byla schopná vyřešit jízlivou poznámkou. Celkové vyznění je takové, že sexuální obtěžování je všudypřítomné. Je to opravdu tak? A nevytváří se naopak tlak na až přílišnou pasivitu mužů? A je vůbec v lidských silách dopracovat se k nějakému manuálu, který by zajistil, aby namlouvání nikoho nezranilo? Na to odpovídá známý psychoterapeutický pár Ludmila Trapková a Vladimír Chvála, sexuolog Petr Weiss, psycholožka Iva Rolederová a střípky z každodenní praxe dodá i barmanka Gabriela Sedláčková.

Ke stereotypu života ve městě patří nedostatek zeleně, odtržení od přírody a malé, popřípadě nijaké sousedské vztahy. Ale i to se mění. Ožívají dosud chátrající dvorky, různé „zapomenuté“ zelené plochy, ale i střechy. Kreativní lidé se rozhodli, že z nich udělají místa setkávání a zajímavých činností. A zatím se zdá, že jim to jde…

Spoustu věcí v životě ovlivnit můžete, ale s některými věcmi nenaděláte vůbec nic. Jednou z nich je tělesná výška. K někomu osud nebyl štědrý a nadělil mu jí do vínku méně. Pokud se jedná o ženy, nic se neděje, vždyť co je malé, to je milé. Horší to je ale, pokud jde o muže. Oni totiž vůbec netouží být milí, oni chtějí být především mužní a vyžaduje to od nich i jejich okolí.