Online archiv

Naše moderně vychovaná mysl má tendenci soustředit se na nedostatek a nezměrnou každodenní hojnost přehlíží.

Dům může být velký, nebo malý. Dokud jsou domy v bezprostředním okolí srovnatelně malé, uspokojuje veškeré společenské nároky kladené na bydlení. Pokud ale vedle tohoto domku vyroste palác, domek se rázem promění v chýši. Pokud se ale chceme rovnat sousedovi s palácem, pouštíme se do závodů, ve kterých s těmi opravdu zazobanými nemůžeme udržet krok. Opičením se po bohatších se pouštíme na nebezpečně šikmou plochu.

Věta, že krize je šance, zní jako hodně trapné klišé. Bezmála dvouměsíční karanténa a částečné vypnutí ekonomiky, kdy se zavřely obchody, restaurace a školy, ale pro mě osobně byla velmi zajímavým a intenzivním obdobím. Zjistila jsem, co všechno nového se dá objevit, byla jsem venku víc než obvykle a svou jedenáctiletou dceru jsem naučila vařit.

Pandemie koronaviru nám ukázala hodně věcí, kromě jiného i to, že národní stereotypy jsou prostě realita. Češi se ukázali jako kutilové schopní vyrobit na koleni statisíce roušek, až si toho obdivně všimli i v americkém tisku, kde čtenářům vysvětlili, že to je pozůstatek té divné doby jménem komunismus, kdy nic nebylo k dostání a co si kdo neudělal (nebo neukradl), to neměl.

Režisérka Šárka Maixnerová a herečka Ivana Lokajová mají za sebou už pět dílů investigativního pořadu České televize Infiltrace. Odhalily pseudozdravotnické zařízení, kde vás učí „vykadit“ rakovinu, upozornily na příběh osmiletého Adámka, který po banální operaci mandlí v pardubické nemocnici skončil v kómatu, zaměřily se na „šmejdy“ prodávající důvěřivým lidem hrnce nebo „zázračné“ doplňky stravy i na podvodné neziskovky, údajně zachraňující zvířátka. V posledním díle došlo na opravdové hyeny – šarlatánky, které se snaží matce pomoci s navázáním kontaktu s její zemřelou dcerou. Jako odborný poradce se natáčení účastní MUDr. Radkin Honzák

Všechno zlé je k něčemu dobré. Třeba ten koronavirus, že…

Milé čtenářky, milí čtenáři,

I když pandemie koronaviru nakonec nezpůsobila totální kolaps, jak se někteří obávali (a někteří hlasatelé apokalypsy ve skrytu duše doufali), přece jen jsme se museli nějakou dobu obejít bez spousty věcí, na které jsme byli zvyklí.

Ještě před dvaceti třiceti lety (a do té doby v celých dějinách) se chleba pekl z mouky, vody, soli, kmínu a přírodního kvasu.

Kam se vrhli Češi hned při prvním „pootevření“ obchodů? Do Hobby marketů. Zjevně milujeme zvelebování svých bytů, domů a chalup. Jak to ale provést, abychom se v našich interiérech také dobře cítili? Jakou barvu vybrat pro odpočinek a jakou pro práci? To nám poradí Martina Pištěláková, majitelko designového studia, ale také popularizátorkou kvalitních interiérů, která v TV Prima uváděla pořad Jak se staví sen a na YouTube má vlastní kanál Ladíme bydlení, kde se dozvíte o bydlení vše od A do Z. Nejen to, co dělat, ale především to, čemu se vyhnout.

Na tohle se nedá připravit, slýcháme v médiích v souvislosti s koronavirem. Nemáme s tím žádnou zkušenost… Možná si ale vzpomeneme na zkušenost s povodněmi (a ti nejstarší i se světovou válkou). I v těchto případech bylo potřeba nejprve přežít akutní fázi, což se nakonec ukázalo jako jednodušší. Pak ale přichází fáze chronická a fáze krátkodobých a následně dlouhodobých dopadů, které mohou být delší a náročnější – opadnutím vody to totiž zdaleka nekončilo… Co s tím? Přinášíme pohled pěti českých psychologů.