Umění vnímat umění

Čím jste chtěl být jako dítě? Malířem?

Malířem rozhodně ne. Od dětství jsem chtěl být buď spisovatelem, nebo architektem. To se pravidelně střídalo a vlastně střídá dodnes.

Co hodiny výtvarky na základce? Měl jste osvícenou soudružku učitelku, nebo jste malovali především Auroru a tovární komíny jako my?

Kreslili jsme stejně jako vy Auroru, komíny, srdíčko k MDŽ a na začátku května ještě šeříky a tank. Z hlediska výtvarného umění to moc podnětné nebylo.

Pokud si vzpomínám, moji rodiče-inženýři mě v dětství nikdy nevzali do galerie. Vy pocházíte z kulturní rodiny, a nakonec jste se stal inženýrem. Jak je to možné?

Té otázce nerozumím. Nevím, proč by z kulturní rodiny nemohl vzejít inženýr. Ale konkrétně já jsem inženýr architekt a architektura je na pomezí oborů technických a uměleckých, s větším důrazem na ten aspekt umělecký. Na architekturu se mimochodem dělají talentové zkoušky. 

Mé první vědomé kontakty s výtvarným uměním zprostředkovával časopis Dikobraz a kreslíři jako Neprakta či Kerles. Jaké byly vaše první zdroje inspirace?

Přirozeně rodina. Povoláním rodičů byla literatura a hudba a s tím i výtvarné umění, o tom spolu a se mnou mluvili, ne o sportu nebo o jídle. Visely u nás obrazy, chodilo se na výstavy, naši se přátelili se spoustou hudebníků, literátů a malířů. 

Vnímá dítě umění jinak než dospělý?

Myslím, že dítě vnímá umění úplně stejně jako nezkažený dospělý, jenomže drtivá většina dospělých je zkažená a nemá ani potuchy, o co v umění jde a k čemu je. Má v sobě uloženou řadu nesmyslných předsudků a přes ně se ke spontánnímu vnímání umění jen těžko prodírá. Když dítě tyhle předsudky nemá, je pro ně skutečné vnímání umění vlastně snazší.