Iron Manova lekce z finanční gramotnosti

Syn, jenž začal nedávno navštěvovat střední školu, brouzdal v době koronaprázdnin po internetu, až dobrouzdal na stránky vydavatelství De Agostini. Italská firma produkující různé modely jej zaujala skládací figurkou Iron Mana.

Údajně neúmyslně (sic!) klikl na objednávku, a tak mu za týden přišel balíček s časopisem, plakáty a blikající hlavou Iron Mana. To vše na dobírku v ceně okolo stovky. Pak připutovala zásilka s levým chodidlem, ovšem už za tři sta. Do třetice přinesl pošťák malý kloub či co v ceně 550 Kč. To už jsem se syna otázal, zda ví, z kolika dílů bude víc než půlmetrový model sestávat. Nevěděl. Tak jsem delegoval financování tohoto pomníku lidské blbosti na jeho kapesné.

Buď figurku dostaví, což ho bude stát několik tisíc, nebo bude mít na poličce torzo jednonohého bezrukého superhrdiny jako memento. Bude se mu to v budoucnu hodit. Mé mámě totiž zas tuhle přišel „certifikovaný výroční šek ve výši 625 000 Kč“ od nizozemské firmy, která tahá peníze z důchodců. Objednala si od nich už spoustu harampádí, ale ten půlmilion kupodivu ještě nepřišel.

Jan Nejedlý