Vzhůru na palubu…

Venku ještě pálilo srpnové slunce, ale ředitel základní školy Radko Kodejšek se již ve své kanceláři chystal na nový školní rok. Na pracovní stůl si položil motivační příručku Odvaha nebýt oblíbený a krabičku s cicvárovými semínky na uklidnění, které mu s sebou do práce přibalila manželka.

Při pohledu na nástěnku se seznamem úkolů zhluboka vzdychl. Otevřel notebook a nalogoval se na školní wifi, jejíž heslo „Miluji školu!“ se žákům nedařilo prolomit. Kurzor začal intuitivně rejdit po zprávách o možné druhé vlně koronavirové karantény. Kdyby vypukla ještě před tím, než se začnu mořit s rozvrhy…, pomyslel si Kodejšek, avšak jeho lepší já vzápětí tuto myšlenku odvrhlo coby zbabělou. Vzhůru na palubu, dítka volají, zanotoval si a vrhl se do práce. 

První úkol, zkoušení propadlíků, si mohl směle odškrtnout. Ministerstvo školství totiž vyhlásilo, že kvůli covidové on-line výuce tento školní rok nikdo nerupne. Zrušení reparátů uspoří sboru čas, řekl si v duchu ředitel, jen škoda, že přijdeme o repetentské perly typu „Portugalsko je hlavním městem Španělska“ či „Archimédův zákon zní: Oko za oko, zub za zub“.

Zazvonil telefon. Volala matka žákyně Anny-Marie Šplíchalové ze čtvrté třídy, zda jí škola může zaručit, že její Aňousek, jak se vyjádřila, bude sedět v lavici s Vanessou Brhlíkovou, a nebude opět přesazena kvůli žbrblání vedle Christophera Pydlána, kterého nesnáší. Kodejšek ujistil starostlivou matku, že nový rok znamená novou šanci i pro Aňouska, a zavěsil. 

Mírně opocen uzobl první cicvárové semínko a jal se podepisovat zápočtové listy kolegů, s nimiž se musel rozloučit. Řady sboru opouští zeměpisářka Čivrná, která si, jak se zjistilo, z třídního fondu 7. B pravidelně platila brazilskou depilaci, což kryla falešnými stvrzenkami za nákup atlasů Jižní Ameriky. Smlouva nebyla prodloužena ani tělocvikáři Bíbusovi, jenž soustavně komolil jména žáků nazývaje Stavinohu Stavirukou a Vykoukala Vyčumělem. Vzhledem k tomu, že v září měl na školu nastoupit syn zdejšího starosty Juráček, musel se ředitel s prostořekým kantorem rozloučit. A do třetice dostal vale i učitel občanské nauky Lembas, těžký dyslektik, který diktoval dětem do sešitu téma hodiny „emanpicace“ a trval si na svém, i když mu rodiče psali, že by se raději podrželi tradičního termínu emancipace.

Placená zóna

Ervín Bedrníček