Moře času

A co víc, tuhle mě na ulici peskovala policejní hlídka, že mi z roušky čouhá nos. Netušil jsem, že mi někdo v 21. století bude zakazovat dýchat! A že se mi týden co týden budou šťourat v nozdrách, abych dostal potvrzení, že můžu jít do práce. Inu, ani v Ábíčku nevěděli tenkrát všechno. 

Nevěděli, že děti budou mít jednou po krk volna a budou toužit po škole. A že nějaký mrňavý virus jim sebere i všechny kroužky, skauty, sporty, kytary, keramiky, tanečky, doučka. A že je v 21. století zaleje moře, moře volného času. Co s ním? Potkávám ve svém okolí party teenagerů, které míří do lesa s bundami vyboulenými od flašek a cigár. Vídám děti od sousedů svítit ještě ve dvě v noci, přičemž jejich pokojíčky prošlehává blikavá zář virtuálních výstřelů. A taky slýchám svého syna, čerstvého středoškoláka, jak v pauzách mezi on-line hodinami válí What A Wonderful World, The Entertainer, Ballade pour Adeline, Für Elise a další pecky  

Je to neuvěřitelné a nemám na tom nižádnou zásluhu, ale můj syn se během covidové odstávky světa naučil hrát na klavír. Sám, bez učitele, jen podle mobilu. A k tomu ještě začal výborně vařit – od qurrita přes lasagne až po brynzové halušky. A na internetu si objednal umělohmotnou káď na víno o objemu pěti set litrů. To tedy nezní příliš chvályhodně, ale on se v ní venku otužuje. Každý večer odhrne z hladiny kusy ledu a setrvá v té mrazírně vždy o několik vteřin déle než předchozí den. 

Mám z něj nelíčenou radost. Tedy ne že by byl zcela dokonalý. Mohl by se třeba víc učit, nevypínat spolužákům mikrofon při on-line zkoušení a nehonit po bytě jezevčíka s plácačkou na mouchy. Rozhodně mu dám přečíst příběh dívky z dětského domova, o níž píšeme v přítomném čísle Rodiny a školy. Setkal jsem se s tou neobyčejnou slečnou v rámci rozhovorů o dětech bez domova. Je to syrové povídání o dospívání a zrání dítěte, o moci a bezmoci, o motivaci a vůli k učení, o úspěchu a jeho ceně i o vině a odpuštění. A taky samozřejmě o rodině. Zatímco já jsem po skončení našeho interview šel domů, dívka se vrátila do svého pokojíku v dětském domově. Oba jsme měli o čem přemýšlet. Je jen na nás, čím to moře času v životě vyplníme.