Jak se naučit učit v čase pandemie

V době covidové nás potkalo mnoho dříve nevídaných změn. Pominu-li všudypřítomné obavy z nákazy, ze ztráty ekonomických jistot, ztráty kontaktů i z možných společenských a politických změn, zasáhl nouzový stav celé rodiny – a bohužel i školství.

Někteří pracují z domova, starší lidé se museli naučit obsluhovat počítač, aby zůstali v kontaktu se světem, a rodiče školáků poznávají, jak náročná je práce pedagoga. 

V této době se na mne obracejí nedobrovolní „asistenti školáků“ s dotazy, jak donutit děti učit se a jak je udržet v pravidelném režimu. Nu, doba pandemická narušuje běžné denní zvyklosti rodin, v krizi stoupá emoční zátěž a ponorková nemoc všech generací – a na učení i na odpočinek po práci s přáteli nemají dospělí příliš čas, chuť, někdy ani organizační schopnosti. Krize většinou prověří, co jsme v minulosti zanedbali, jak jsme se věnovali výchově před ní i co v každém dítěti i dospělém vlastně je (i není) za skrytý potenciál. Jak se tedy naučit učit? 


Teď se učím, teď relaxuji

Učením jsou podle psychologů veškeré behaviorální a mentální změny, které vznikají v mozku na základě interakce s okolím. Učení probíhá bezděčně – individuálním prožíváním života a kontaktem s realitou. V kontextu distanční výuky v domácím prostředí je pro nás podstatné učení záměrné, kdy probíhá vzdělávací proces za naší aktivní účasti. Zde podstatně lépe funguje stav, kdy chodíme do školy, anebo – pokud se vzděláváme individuálně – se učíme od ostatních. 

Schopnost učit se přitom ovlivňuje naše genetika získaná po předcích. Pak také výchova a postojovými vzory získaná schopnost kultivovat vrozené instinktivní chování. Důležitým předpokladem vštípení nových vědomostí je přitom vhodné prostředí, dostatek sil i rezerv, nepřítomnost nadměrné únavy a dělání pauz na regeneraci. 

Z výše zmíněného vyplývá, že i v domácí výuce je nutné zachovávat řád a rozdíl mezi „teď se učím“ a „teď odpočívám“. K tomu mohou dětem pomoci rodiče i vychovatelé tím, že dítě motivují a vlastním příkladem inspirují k pravidelnosti v režimu. K tomu, aby vstávalo včas, nachystalo se, jako by šlo do školy, nasnídalo se, převléklo a připravilo si učení. Pedagog je při distanční výuce ten, kdo by tyto věci měl očekávat a činit děti zodpovědné za to, že se na výuku dostaví včas a připravené.

V rodinách, kde jsou k tomu vhodné podmínky, by spolu s dítětem mladšího školního věku měl být přítomen rodič, který dohlíží na to, aby se dítě věnovalo opravdu výuce a nezabývalo se na počítači něčím jiným. U starších dětí už rodiče většinou očekávají, že je dítě samostatné a zodpovědné, ale i zde jsou občasné namátkové kontroly ze strany rodiny vhodnou motivací k udržení pozornosti dětí. A raději chválit než vyčítat!


Placená zóna

Kateřina Cajthamlová