Každý učitel i rodič by si to měl vyzkoušet. Sednout si k on-line televizi Netflix, vybrat seriál a začít sledovat. Třeba španělskou sérii La Casa de Papel (Papírový dům). Napínák o přepadení Státní tiskárny cenin, kde si sympatičtí darebové vytisknou vlastní peníze, tudíž nikoho neokradou, načež se snaží uniknout z obklíčení.
Je to skvěle zahrané, skvěle nadabované, i jakýsi jánošíkovský étos to má, jenže... Dohromady to trvá čtyřicet hodin. Každý díl plný zvratů končí pochopitelně v nejlepším. A vy nemusíte jako u Ženy za pultem čekat týden, až se objeví pokračování. Jen zmáčknete tlačítko Přejít na další díl. A teď se u toho učte na čtvrtletku! Jestliže se tradovalo, že po Osvětimi už nelze psát poezii, pak – s velkou nadsázkou – můžeme říct, že po Netflixu se už nejde učit. Jedinou slabinou dostupných návykových seriálů by mohla být jejich unifikace – každý teenager už viděl Stranger Things či Squid Game, stejně jako jejich rodiče tu Ženu za pultem. Anebo udělejte čtvrtletku poutavější než bankovní loupež!