Školnické blues

Dvoudenní školení ředitelů základních škol na zámku Štiřín se přehouplo do své půli. Schůzovní sál opustili poslední debatéři, aby se přesunuli na raut do loveckého salónku.

Zde již ředitel těšínské malotřídky Ryšánek s burčákem v ruce pro pobavení vykládal, jak dětský folklorní soubor uspořádal ve třídě představení pro děti z partnerské polské školy. Největší úspěch mělo taneční číslo Dupy, dupy okolo chalupy, neboť dupa znamená v polštině zadnice, což malí Poláci kvitovali s radostí, ne však Jacek Kowalski, jejich třídní, jenž se vyjádřil, že příště pozve naše školáky do Wroclawi na travesty show Šulin Růž.
Pánové se pochechtávali, dokud ředitel kolínské základky Vymětal jen tak na okraj neutrousil: „Umřel nám školník, nevěděli byste o nějakém?“ Nastalo hrobové ticho. Školník je, jak známo, kromě uklízečky nejdůležitější osobou ve škole. Je něco mezi kostelníkem, hodinovým manželem a vrátným. Někde ho hyperkorektně nazývají operátorem logistiky, rozhodně jde o úzkoprofilové zboží na trhu práce.
„Kloudného školábra abys hledal s lucernou, Ludvíku,“ odpověděl kolegovi dosluhující ředitel Zvolský z pardubické základky. Ředitel sídlištní školy v Písku Urbanec to vyjádřil pregnantněji: „Za dobrýho školníka bych dal roční plat a dva výchovný poradce k tomu!“ Z ostatních ředitelů náhle jako by spadl ostych. Začali se překřikovat a zpovídat z křivd, ústrků a příkoří, jež utrpěli od svých pedelů, jak se kdysi školníkům říkalo.  

Placená zóna

Ervín Bedrníček