Co dělat, když dítě, které už dochází k psychologovi, opakovaně říká, že má sebevražedné myšlenky? Jaká je první pomoc? Je možné ho okamžitě odvézt do spádové psychiatrické léčebny? Nebo na pohotovost do nemocnice? A existuje po zaléčení pro tyto děti možnost nějakého ozdravného pobytu v ozdravovně typu lázně Jeseníky?

Musíme mít na paměti, že pokud dítě říká, že má sebevražedné myšlenky, je potřeba jej brát vážně. První pomocí je obvykle dítě vyslechnout, nehodnotit, nebagatelizovat a sebevražedné myšlenky nerozmlouvat, což může znít paradoxně a pro samotného rodiče to může být těžké. Rozšířeným omylem je, že pokud někdo o sebevraždě mluví, obvykle ji nespáchá. Mou zkušeností je, že pokud někdo o sebevraždě ještě mluví, obvykle touží po tom, aby ji spáchat nemusel, a doufá, že se pro něj najde pomoc. Horší bývá, když jedinec, který o sebevraždě mluvil, o ní mluvit přestane. Může to totiž znamenat, že se už rozhodl – a naopak se bude snažit své přípravy na sebevraždu utajit.

Placená zóna

Alena Večeřová Procházková