Poznat, že vám někdo lže

Mediální výchova je téma v rámci našich kurikulárních dokumentů poměrně nové. Minimálně je nový důraz, který je na tuto oblast položen. Obsah mediální výchovy je přitom v podstatě jen souhrnem schopností, které žák v průběhu svévzdělávací kariéry kontinuálně získává; specifikum průřezového tématu spočívá v tom naučit děti tuto výbavu používat právě ve styku s médii.Jsou to v první řadě principy věcné argumentace a jistá poctivost v myšlení nacházející prostor v základech takových oborů, jako jsou mateřský jazyk (Jazyk a jazyková komunikace) a OV/ZSV (Člověk a společnost). Neméněvýznamná je i schopnost analýzy a syntézy, induktivní myšlení či preciznost v nakládání s daty, na mnoze rozvíjené v exaktních oborech (Člověk a příroda). Tyto obory mají přirozený vnitřní potenciál k tomu vybavit dětidovednostmi, schopnostmi a motivací, které jim pomohou hodnotit mediální sdělení racionálně a kriticky. Naopak křečovitá snaha provázat ve školním vzdělávacím programu tematické okruhy mediální výchovy s maximem vzdělávacíhoobsahu všech předmětů vede nutně k úžasnému formalismu. Ten bohužel diskredituje smysluplnost mediální výchovy jako celku.V souvislosti s mediální výchovou by ale především měla zaznít myšlenka, kterou nedávno formulovala ředitelka Pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze Markéta Pánková, totiž že nejlepší prevencí mediální manipulacejsou kvalitní znalosti: „Lidem samo o sobě nepomůže, že budou umět najít v mediálním projevu jádro sdělení a pak o něm diskutovat. Hlavně musejí na základě svých znalostí poznat, že se jim v tom článku lže.“