Petrův příběh

Petr měl první tři roky učitelku, která byla velmi hodná, mírná, mateřská. Do školy se těšil. Všechno sice neprobíhalo jednoduše, ale problémy s chováním i učením byly opravdu snesitelné. Ve čtvrté třídě nastoupila jiná učitelka, která nastolila náročný opakovací režim s množstvím domácích úkolů, písemek, špatných známek, kritiky, výtek a stížností. Petr se velmi brzy přestal do školy těšit, ráno ho začalo pravidelně bolet břicho, nechtěl se učit, výrazně se zhoršil v prospěchu. Na třídní schůzce zkritizovala předcházející učitelku a rodiče se od ní také dozvěděli, že Petr je hrozný. Přitom stačilo, aby nová učitelka rodičům řekla třeba toto: "Kolegyně pokládala za důležité, aby děti chodily do školy rády a věnovala tomu hodně energie. Na dětech je vidět, že si uchovaly radost ze vzdělání i ze školy. V některých oblastech výuky však mají větší mezery, než bych si představovala. Protože se za chvíli půjdou na druhý stupeň a budou hlásit na osmiletá gymnázia, budu se spolu s vámi i s dětmi snažit, aby byly připraveny co nejlépe. Děti budou muset i doma víc pracovat, než byly zvyklé. Předchozí paní učitelka psala dětem úkoly do notýsku, tolerovala, když někdo něco nepřinesl. Já si ale myslím, že děti už dokážou být samostatné. Vím, že musím počítat s určitým obdobím, kdy si děti budou zvykat, ale přibližně za dva měsíce podobné způsoby přestanu tolerovat. Je možné, že to bude chvilku trvat, že se občas nepohodneme, podpořte mne ale prosím a určitě to zvládneme."

Placená zóna