ZTRACENÉ KOUZLO RANNÍCH NOVIN

Přibývá lidí, kteří ignorují denní tisk. Velké procento z nich patří ke generaci současných školáků. Nemálo odmítačů se potkává také ve sborovnách a školních kabinetech. Bez klasických tištěných novin se dnes obejde nejedna domácnost. Vypadá to, že časy, kdy se u jednoho stolu zasvěceně diskutovalo o obsahu oblíbených listů, jsou nenávratně pryč. Tento druh debat téměř vymizel nejen z rodin, ale i z hospod, pracovišť či z vlakových kupé. Klábosení o politických komentářích nebo o filmových recenzích ve včerejším vydání deníku XY bývá ojedinělé. Užívají si ho nenapravitelní staromilci a kavárenští povaleči, kterým dělá dobře šustění novinového papíru a vůně kávy. Vážně řečeno, dostali jsme se do situace, v níž je sdílení stejných mediálních

obsahů spíše vzácností. Každý si čte (sleduje) to své.

Bez konce a začátku

Pokud před svými dětmi nebo studenty nadhodíte téma dnešní (myšleno papírové) noviny, zpravidla se vám dostane odpovědi, že „stejně je všechno na internetu“, tak proč ztrácet čas listováním „obyčejných“ novin. K tomu občas uslyšíte i dodatek, že tohle čtení je už pro důchodce. Příliš silný názor?! To se teprve ukáže.

Na otázku, proč lidé nepotřebují deníky, lze najít několik odpovědí. Jedna z nich souvisí s kvalitou novin, a to by patrně potvrdilo nemálo bývalých čtenářů. Proč číst něco, z čeho tak nápadně čouhá zalíbení v manipulaci, proč si zanášet mozek tím, co mi nerozšiřuje obzory. Ano, občas se v záplavě textů a fotografií na potištěných stránkách najdou výjimky, ale to nestačí. Trendy to nezmění, pokud vydavatelé nepocítí nároky náročnějšího publika. Ale to je spíše otazník pro budoucnost.

Nejmladší generace (a nejen ta) našla zalíbení v sociálních sítích. A právě na nich frčí úplně jiné „ranní noviny“. Na rozdíl od těch zmiňovaných klasických nejsou omezeny „zbytečným“ členěním do sešitů a rubrik. Tohle nejsou noviny, které by měly začátek, prostředek a konec, na jejichž přečtení byste potřebovali jen určitý čas. Kdepak - na síti to jede jako z pohádkového hrnečku, který vařil a vařil, a kaše přetékala. Výsledkem je, že každý

uživatel má vlastně své noviny s trochu jiným obsahem, který do jisté míry ovlivňují i jeho virtuální přátelé, kteří přihazují příspěvky podle svého zájmu a vkusu.

A tak se třeba pětkrát týdně stane, že cestou do školy si jinak docela vnímavý student propláchne hlavu „zpravodajstvím“ vyskládaným z kuriozit, banalit a stupidit, mezi nimiž dominují zábavná videa. Stačí mít mobil, hbité palce a fungující připojení. Abychom nepáchali křivdu na mladé generaci, nutno podotknout, že pod vlivem podobných mediálních obsahů prožívají svou každodennost i lidé pokročilejšího věku. Co to s nimi dělá? Těžko najít vhodná slova.

Kritické čtení

Zatímco u generace některých progresivních třicátníků je pozdě na záchranné čluny, ve školách stále ještě existuje možnost pedagogického působení na kluky a holky, kteří patrně podléhají dojmu, že síť, tedy internet, je Bůh. Školáci nepolíbení znalostmi o denním tisku by se tak mohli dozvědět, že existují i „stará média“. A že ta kvalitnější mají svůj pevný řád ve smyslu třídění, zpracování a šíření informací. Mladým čtenářům je dobré vysvětlovat, že každé noviny mají svého vlastníka, což pak může mít menší či větší vliv na to, co jednotlivé listy šíří do světa. Proto je nutné uplatňovat kritické myšlení a trénovat se v odolnosti vůči propagandě a skryté reklamě. I k tomu může sloužit pravidelná četba denního tisku.

Způsob, jak využít tradiční noviny ve výuce, jistě znají nejen pedagogové zabývající se mediální výchovou. O historické tradici, síle i slabosti denního tisku je možné vykládat a diskutovat při hodinách občanské výchovy, dějepisu nebo českého jazyka a literatury. Učitelé jazyků mohou zpestřit vyučování tím, že do třídy přinesou například západoevropské deníky se zvučnými názvy. Proč dětem neukázat, že si případně mohou přečíst i něco jiného? Tedy i to, co jejich rodiče a hlavně prarodiče z pochopitelných důvodů minulo. Nezdá se to, ale i tisk může obohacovat a formovat naše děti.

Cestou do školy si student propláchne hlavu „zpravodajstvím“ vyskládaným z kuriozit, banalit a stupidit, mezi nimiž dominují zábavná videa.