STŘÍPKY RADOSTI V NÁS ZŮSTÁVAJÍ

Pro PKF - Prague Philharmonia tvoří už devět let dětské koncerty, a to od námětu přes scénář a dramaturgii po režii a scénografii. Stoupající počet návštěvníků těchto pořadů v Rudolfinu svědčí o tom, že jeho koncept baví děti i dospělé.

* Existuje nějaká „kuchařka“, jak vytvořit úspěšný program pro děti?

Mám několik pravidel, kterých se držím. Během hodiny musím malé návštěvníky zaměstnat několika aktivitami. Poslechovou, kdy naslouchají hudbě. Sluchovou, což znamená rozeznat něco sluchem. Pak jsou tu aktivity pěvecká a instrumentální - aby si dítě zahrálo na elementární nástroj, ať už je to kelímek, umělé lžičky, špejle a podobně. Hrát může i na své tělo nebo sedadlo v Rudolfinu. Důležitá, hlavně pro menší děti, je aktivita pohybová. Do každého dílu se snažím všechny tyto prvky vtělit.

* K takové formě jste se asi musel propracovat…

Mým záměrem od začátku bylo dostat do koncertů humor. Aby to nebyl vážný pořad o vážné hudbě, ale aby se děti i dospělí zasmáli. Byl jsem sice vyzbrojen základními poznatky, ale vytvořit první díl byl oříšek - herci neměli zkušenosti, jako máme my učitelé hudební výchovy, tak jsem musel napsat pevný text. Moje začátečnická chyba byla, že jsem se snažil dostat do textu co nejvíce informací, aby si děti odnesly poznatky a aby rodiče měli pocit, že se dítě vzdělalo. Pak jsem zjistil, že to nefunguje. Přišel jsem na to, že informací i textu může být méně, důležitější je tzv. aktivní poslech. Aby dítě poslouchalo a dostalo konkrétní úkol. Pracuju teď mnohem víc s momentem překvapení a nedoříkávám všechno do konce.

* Kdy jste našel ideální formu?

Zlomový okamžik přišel v momentu, kdy jsem se rozhodl uvést do života Šímu a Lupi - dva hudební skřítky s krásnými kostýmy Kateřiny Kroupové. Zároveň vznikla znělka, která hned na začátku aktivuje děti, které zpívají, tleskají a dupají. Složil nám ji Pavel Jurkovič, text k ní napsal básník Jiří Žáček. Publikum to přijalo skvěle, myslel jsem, že spadne lustr. Znělka Hopsa hejsa, cupy dupy je rituál pořadu, děti se na to těší a když odcházejí, zpívají si to po cestě domů. Snažím se také využívat osobnosti dirigenta. Ti dobří si umějí udělat legraci sami ze sebe. Výborně se pracuje s Jakubem Hrůšou, Stanislavem Vavřínkem, Markem Štilcem, Markem Šedivým a dalšími…

* Jaká musí být hudba, aby se dala na dětském koncertu dobře využít?

Musí být výrazná, buď atmosférou, nebo kontrasty či instrumentálními zajímavostmi, aby se mělo ucho čeho chytit. Dlouhé pomalé plochy jsou ojediněle použitelné, ale tam musí mít dítě úkol například relaxovat a něco si představovat. Baroko a klasicismus jsou dobré, výtečně se pracuje s hudbou romantickou, ale i soudobou. Hudební ukázka má mít jasný obrys.

* Co nás čeká v nadcházející sezoně?

Atraktivní bude už první koncert 22. října: poprvé bude orchestr řídit žena, Američanka Keri-Lynn Wilson. Čtyři pořady nebudou tentokrát sledovat biografickou linii jednoho skladatele, ale budou mít kontury ohraničené tématy, setkáním s Múzami. Budou to Múza rytmická, lehká, užitečná a Múza pro děti. Pro mě to znamená volnější ruku ve výběru repertoáru a nemusím se přesně držet životopisných dat.

* Jakým způsobem koncerty vznikají?

Velice poctivě, svědomitě a dlouho. Vytvořím dramaturgii a scénář, scházíme se s herci měsíc předem, týdně na dvě až tři zkoušky. Ty scénář posouvají o kus dál, během zkoušení jako režisér začnu vidět text zvenku. Herci sami - budou to letos Filip Sychra a Stela Chmelová - přinášejí spoustu tvořivých momentů. Pak se do procesu zapojí dirigent. Vše je tedy předem připravené, i když pak na pódiu vzniká spoustu nečekaných momentů.

* Co z toho v dětech dál zůstane?

Tuto otázku si pokládám také a neumím si na ni úplně odpovědět. Určité střípky určitě zůstanou: radostné okamžiky si neseme po celý život a mnohdy nás tyto drobnosti formují jako osobnosti na celý život. I když si návštěvníci nezapamatují ani jméno skladatele, nejdůležitější je poznání, že se nemusí bát jít na koncert klasické hudby. A až půjdou kolem Rudolfina, řeknou, jé, tam chodím s babičkou na Šímu a Lupi!

***

Vladimír Jopek Vladimír Jopek od malička pošilhával po divadle. Studoval hru na akordeon na konzervatoři v Teplicích, tam prošel také pěveckou a hereckou průpravou. Na vyšší odborné škole herecké jej ovlivnil například Tomáš Sláma. Věnoval se také přednesu melodramu, vzdělával se v České Orffově společnosti. Se spolužáky založil Malé vinohradské divadlo (dnes D 21). Odtud vedla jeho cesta do PKF.

O autorovi| Dita Hradecká, Informace na www.pkf.cz