Filozofie pro děti

Od jakého věku můžeme s dětmi začít filozofovat?

Filozofovat můžete už s malými dětmi, ve třech nebo čtyřech letech. Můžete je vést k přemýšlení o otázkách, na které není jednoznačná odpověď, a k argumentaci, proč tak odpověděly. Moje oblíbené téma k diskusi s malými dětmi je povídání o domácích zvířatech. Zeptám se, kdo má kočku, kdo psa, a já jim pak představím svoje zvíře – Jerolda. Ukáže se, že to je ve skutečnosti topinkovač. Vyndám ho z krabice, ukážu dětem, že ho můžu vzít na procházku, protože má vodítko, předvedu jim různé triky, které umí, a taky že dělá nepořádek jako domácí mazlíčci. V tu chvíli děti začnou argumentovat, že Jerold nemůže být zvíře, protože je to topinkovač. Já se dětí zeptám proč. Děti říkají, že se sám nepohybuje a že s ním hýbu já, a tím se dostaneme do zajímavé diskuse o živých a neživých věcech. Jakákoliv otázka, o které můžou děti diskutovat, navzájem spolu nesouhlasit a argumentovat, je začátek filozofie.

Jak vypadá typická hodina filozofie pro děti?

Zaměřím se třeba na téma přátelství. Chci se ujistit, že na začátku bude mít každé dítě šanci být vyslechnuto. Proto je důležité, aby nebyl ve třídě slyšet v jednu chvíli jen jeden hlas, protože některé děti prostě nebudou mluvit, když je všichni budou poslouchat. Proto začnu diskusí ve dvojicích o něčem jednoduchém a banálním, aby se každý cítil uvolněně. Řeknu dětem, aby vybraly dvě zvířata – třeba gorilu a žirafu. Pak se ve dvojicích baví o tom, proč je lepším přítelem gorila a proč naopak žirafa. Po tomhle rozehřívacím kole řeknu třeba krátký příběh o dvou kamarádech na hřišti, k nimž přijde třetí člověk a zeptá se jednoho: „Chtěl bys být mým přítelem?“ A ten druhý odpoví: „Ne, on už má přítele, já jsem jeho přítel.“ Pak ten první nesouhlasí: „Ale já bych chtěl dalšího kamaráda, měl bych dva.“ Ten třetí řekne: „Ale kdybys ty měl dva kamarády, já bych měl jenom půlku.“ V příběhu můžou děti souhlasit s pohledem jednoho nebo druhého. Když váš přítel má dalšího kamaráda, máte jenom půlku? Nebo je to jinak? Nebo můžu děti pobídnout, aby k tomu vytvořily vlastní otázku. Během hodiny se mění skupiny, ve kterých děti diskutují. Můžou také hlasovat nohama nebo tvořit názorové škály a podobně. Při filozofování je důležitý i pohyb, protože děti aktivizuje.

O jakých tématech s dětmi a studenty diskutujete? 

Záleží to na věku dětí. Ze začátku téma přináší učitel – může to být třeba otázka, kdo je náš skutečný přítel, nebo hravější otázka, zda je díra v ementálu součástí ementálu. Postupně se dostaneme i k náročnějším tématům, jako je náboženství, migrace nebo smrt. Filozofování podněcuje v dětech zájem o problémy okolního světa a globální témata. Navíc, jak si postupně zvykají diskutovat o náročnějších tématech, začnou samy sebe vnímat jako lidi, na jejichž názorech záleží, a posiluje to jejich sebedůvěru. 

Jaká je role učitele?

Jeho role je velmi odlišná od jeho běžné role ve třídě. Když pedagog učí, je nejdůležitějším člověkem v místnosti. Stojí u tabule a chce, aby se na něj všechny děti dívaly. Když facilitujete filozofickou diskusi, vaše autorita učitele je proti vám. Chcete, aby se děti dívaly na sebe, aby si navzájem naslouchaly. Děti sedí v kruhu a já jsem vzadu mimo kruh. Vyberu někdy prvního, kdo bude mluvit, ten pak vybere dalšího, ten dalšího, protože když já vybírám, kdo bude mluvit, všechny děti se pak obracejí ke mně.