Ano, mohli bychom tu psát o nových dětských trendech v módě (tepláky ve škole), jídle (kebab) či účesech (po stranách vyholeno a zagumičkovaný culík nahoře – u kluků), ale rozhodli jsme se, že si k nadcházejícímu podzimu uděláme radost. A pozveme do naší rubriky Dubánky.

Jejich příběh je pomalu jako z románu. Na začátku byl softwarový inženýr a hračička Petr Václavek, který se přistěhoval do domu u lesa v Klánovicích na okraji Prahy. A jelikož měl les i na zahradě, musel na podzim kromě listí uklízet i celé pytle žaludů. I řekl si, že z nich zkusí svým dětem vyrobit pár postaviček, obzvlášť když se toho roku urodilo málo kaštanů, z nichž se podobné figurky obvykle dělají. A jelikož je to šikovný hračička s fantazií a vtipem, vznikl pod jeho rukama dubový cyklista, hokejista, potápěč, lyžař, tramp, školák či ženich. Dětem se panáčkové líbily a zalíbily se i tisícům dalších lidí, kteří lajkovali jejich fotky na sociálních sítích, kam je softwarový inženýr jen tak pro radost vystavil.

         A pak se to rozjelo. Tvůrce dřevěných lidiček dostával žádosti o další a další „potvoráky“, až z toho vzniklo cosi, co se nehezkým slovem nazývá merchandising. Zkrátka, dubánci se v nejrůznějších podobách rozletěli jako tajfun do českých domácností. Dubánčí merchandising zahrnuje dubánčí kalendáře, knížky, samolepky, plakáty, pohlednice, pexesa, tašky, hrníčky, trička atp. Čeká se už jen na dubánčí velkofilm a počítačovou hru. Ne, ještě to není protivné, ale stále milé. Asi jako když před lety zaplavila české domácnosti sluníčka a básničky autora, který si říká Honza Volf, ten, co neumí hrát golf, případně Jeník z Letný, ten, co má myšlenky vzletný.

            Dubánci mají svoji poezii, přírodní kouzlo a nadhled – můžete je zastihnout, i jak trůní na toaletě s novinami. Dubánci letí u dětí i u jejich rodičů, což je vždycky malý zázrak

Jejich příběh je pomalu jako z románu. Na začátku byl softwarový inženýr a hračička Petr Václavek, který se přistěhoval do domu u lesa v Klánovicích na okraji Prahy. A jelikož měl les i na zahradě, musel na podzim kromě listí uklízet i celé pytle žaludů. I řekl si, že z nich zkusí svým dětem vyrobit pár postaviček, obzvlášť když se toho roku urodilo málo kaštanů, z nichž se podobné figurky obvykle dělají. A jelikož je to šikovný hračička s fantazií a vtipem, vznikl pod jeho rukama dubový cyklista, hokejista, potápěč, lyžař, tramp, školák či ženich. Dětem se panáčkové líbily a zalíbily se i tisícům dalších lidí, kteří lajkovali jejich fotky na sociálních sítích, kam je softwarový inženýr jen tak pro radost vystavil.

         A pak se to rozjelo. Tvůrce dřevěných lidiček dostával žádosti o další a další „potvoráky“, až z toho vzniklo cosi, co se nehezkým slovem nazývá merchandising. Zkrátka, dubánci se v nejrůznějších podobách rozletěli jako tajfun do českých domácností. Dubánčí merchandising zahrnuje dubánčí kalendáře, knížky, samolepky, plakáty, pohlednice, pexesa, tašky, hrníčky, trička atp. Čeká se už jen na dubánčí velkofilm a počítačovou hru. Ne, ještě to není protivné, ale stále milé. Asi jako když před lety zaplavila české domácnosti sluníčka a básničky autora, který si říká Honza Volf, ten, co neumí hrát golf, případně Jeník z Letný, ten, co má myšlenky vzletný.

            Dubánci mají svoji poezii, přírodní kouzlo a nadhled – můžete je zastihnout, i jak trůní na toaletě s novinami. Dubánci letí u dětí i u jejich rodičů, což je vždycky malý zázrak

Jan Nejedlý