Taky si někteří vaši žáci pletou sametovou revoluci s jinými historickými milníky? Nezoufejte. Letošní třicáté výročí listopadových událostí roku 1989 je vhodnou příležitostí, jak vzbudit zájem o důležitou etapu novodobých dějin. Přemýšlejte, čím můžete přispět k osvětovému působení.


Máme před sebou rok, kdy se o pádu železné opony bude psát a mluvit více než v uplynulých letech. Můžeme se těšit na knihy, filmy, výstavy, koncerty, divadelní představení, happeningy a vzpomínkové akce. V médiích se objeví seriózní i svérázní vykladači dějin. Nejspíš jim budou oponovat milovníci spikleneckých teorií a prostor dostanou i badatelé, kteří pohovoří o nečekaných archivních objevech. Boj o „jedinou správnou a nejobjektivnější interpretaci konce totality“ jistě vypukne na sociálních sítích. Málokdo zůstane nezasažen. 


Živé učebnice


Pokud chcete budoucím voličům vysvětlit, jak před více než třiceti lety fungoval východní blok, musíte na návštěvu k sousedům. V místech, kde stála Berlínská zeď, je tolik silných podnětů, že není zapotřebí dlouhý výklad. A když do programu školního nebo rodinného výletu zařadíte i návštěvu muzea DDR, můžete si být jisti, že řada kluků a holek vás záhy osloví otázkou: „A jak to tenkrát vypadalo u nás?“.  


Důležité je, aby se o zmíněných událostech mluvilo nejen ve škole, ale i v rámci rodinných setkání. Ve vašem příbuzenstvu snad není o pamětníky nouze. Vždyť generace současných (skoro)padesátníků prožila devětaosmdesátý rok ve studentském věku. Mnozí rodiče dnešních žáků druhého stupně tenkrát navštěvovali střední školu. Určitě vnímali společenskou atmosféru a minimálně jim zůstal nějaký pocit. 


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Jiří Karban