U nás doma se nezamykalo…

Yvetta Blanarovičová je slovenská herečka a zpěvačka žijící v Čechách. Dlouhodobě se podílí na projektu La Sophia, který se zaměřuje na rozvoj nadání talentovaných dětí. Jaká byla její vlastní cesta k úspěchu?


Jak vzpomínáte na školní léta prožitá na Slovensku?


Měla jsem vynikající učitele. Všechny předměty, včetně těch technických, jsem milovala, protože nám vše dokázali vysvětlit přijatelnou formou. Škola v Prievidzi byla přísná, velká, hodně žáků, ale v mnoha směrech zábavná. Měli jsme možnost v kulturním domě, kde byl divadelní sál, hrát představení, pořádat různé soutěže mezi školami. V létě i v zimě jsme každý den sportovali. Nikdo se nemohl vymlouvat. Neumět výmyk na hrazdě nebo vyšplhat po laně byla ostuda. Byli jsme parta, která držela při sobě. Směs budoucích sportovců, umělců, matematiků.


 


Utkvěli vám z té doby nějací učitelé?


Začínala jsem s třídní učitelkou Farbiakovou, úžasná žena, která nás přísně, ale laskavě vedla několik let. Pak si nás převzala paní učitelka Štefánková, která nás učila chemii a přírodovědu. Ještě dlouho poté, co jsme opustili školu, jsme ji navštěvovali u ní doma, protože nám dala do života hodně moudrosti. Na matiku jsme měli učitele Šturmu. Když jsem viděla film Obecná škola, takhle nějak nás učil. Nebylo možné odmlouvání, hloupé narážky, drzost se trestala, nepřipravenost se doháněla po vyučování. Ale naučil. Když jsme byli pak větší, stal se z něj náš kamarád. Když jsem vyhrála závody v atletice, skoro plakal, jak byl dojatý. Paní učitelka Podoliaková ve mne probudila lásku ke knihám a k psaní. Dějiny byl předmět, na který jsme se pod jejím vedením těšili. Učitelé s námi žili náš školní život, sdíleli smutky, radosti a měli náš respekt.


 


Tehdy byla v plném proudu normalizace. Zasahovala politika i do školy?


Myslím, že díky vedení školy jsme nic z toho nepociťovali. To bych jinak ve svém čtenářském deníku nemohla mít knihy od Mňačka a Solženicyna, tehdy zakázanou literaturu. Často jsme vedli s učiteli debatu o studené válce, o komunismu, proč je to či ono zakázáno, o mnohdy velmi citlivých tématech, o kterých se veřejně nemluvilo. A vždy jsme dostali odpověď. Nutili nás hodně číst, i mezi řádky, abychom pochopili, že svoboda rozhodování je jediné, co nám nikdo nemůže vzít.  


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Jan Nejedlý