Poezie nepřebývá jen v knihách

Jiří Weinberger (* 1946) je původním povoláním matematik. Kromě matematicko-fyzikální fakulty vystudoval i herectví na Lidové škole umění. Jeho jméno najdeme pod odbornými články o technických systémech i pod hravými básničkami, povídkami, písněmi či scénáři kabaretů, kde sám hraje a zpívá. Autorova poetická příručka Učíme děti myslet a mluvit nás inspirovala k rozhovoru o vztahu dětí a poezie.


Co může poezie dítěti zprostředkovat jiného než matematika nebo fyzika?


Matematika může být jednou z průprav pro psaní a vnímání poezie. A naopak, poezie může být průpravou pro intuici, která je v matematice čidlem, jímž hledáme řešení úloh, budujeme nové teorie atd. Nevěřím tomu, že dobrá poezie může být nepřesná, ale dejme pozor, pojem přesnost je na hřišti, kterému říkáme mezilidská komunikace, mnohem obecnější než v matematice. Ne každému se matika, fyzika nebo astronomie otevře tak, aby se tam ve zdraví setkával s lidmi i sám se sebou. Poezie může být dalším z mnoha míst, kde člověk nebude beznadějně sám.


 


Není v dětské poezii nějaký pozůstatek magie? Viz zaříkávadla typu: „Poveď se mi, bábovičko, jestli se mi nepovedeš, tak do Prahy nepojedeš…“


Myslím si, že ano. Na druhou stranu, ve vývoji magie mohla sehrávat významnou roli pravěká dětská poezie.


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Jan Nejedlý