Den otevřených dveří

Z vyšších míst chodí do školy občas rozporuplné pokyny. Na jedné straně má být školní budova zabezpečena proti teroristickým útokům. Proto ředitel Kodejšek za vánoční prémie pro učitele nakoupil čipovací zámky, kamerový systém a ostnatý drát na plot školního pozemku. Na druhé straně se však má škola stát otevřenou demokratickou institucí, kde jsou vítáni rodiče jakož i široká veřejnost. Vyvrcholením tohoto trendu je pak den otevřených dveří. Tedy den, kdy může do školy navzdory kamerám i drátům vstoupit úplně kdokoli, včetně pěchotní kulometné brigády Islámského státu.

Však je taky mezi řediteli škol den otevřených dveří opředen mnoha bájemi. Traduje se třeba, že na jedné pražské základce se během tohoto dne ubytovali v kotelně školy dva bezdomovci, které objevil až za několik týdnů revizní technik, přišedší zkontrolovat plynové kotle před zimou. V jiné škole zas šikovný chmaták vybílil kabelky všech učitelek ze sboru, přičemž dvěma z nich ještě stačil slíbit svátost manželství, neboť to byl zároveň sňatkový podvodník. O uniklých bestiích, jimiž se chtěl před rodiči pochlubit kroužek chovatelů exotických plazů, se raději šířit nebudeme.    

V naší škole jsme si totiž řekli, že se dne otevřených dveří nebojíme, zvlášť když očekáváme návštěvu movitého podnikatele Reného Mikojana, který chce dát svého synka Kevina k nám do první třídy. Mohl by se stát novým sponzorem našeho ústavu. O posledního mecenáše jsme přišli před mnoha lety propadnutím jeho natvrdlé dcery Xénie, i když se ředitel Kodejšek snažil udržet žákyni ve škole zuby nehty. Když ji v zoo ve Dvoře Králové upadl při safari vyjížďce náramek přátelství do trávy, Kodejšek neohroženě seskočil ze safari autobusu a hadrový šunt na poslední chvíli sebral navzdory blížícímu se zubrovi. Když se však Xénie při reparátu před zkušební komisí blýskla pranostikou „Březen – za kamna říjen“, bylo veta po všech nadějích. 

Před nadcházejícím dnem otevřených dveří Kodejšek nařídil, aby učitelka výtvarné výchovy Durdíková vyzdobila školu pracemi žáků, dramatický kroužek Škrhola dostal za úkol nacvičit pásmo poezie a školní kuchyně měla najet na brokolicový program, neboť podnikatel Mikojan je podle zvěstí vegetarián.

A tak hned u vchodu do školy vyrostla obří Cheopsova pyramida z papundeklu obklopena egyptskou pouští. Dramatický kroužek přerušil nácvik pásma Hurvajzův silvestr a promptně secvičil poemu Dřevo sě listem odievá, slavíček v keřku spievá. A ze školní jídelny zavanul odér brokolice, rukoly a trudnomyslnosti. 

Ředitel Kodejšek proto večer před dnem D uspořádal ve sborovně motivační mecheche. Školník Padevět zakoupil fernet a z nedalekého fastfoodu dovezl osmažené karbanátky s kýblem hranolků, neboť polední rukolové ratatouille zadělalo půlce sboru na diaré. Již zanedlouho začal školník Padevět posilněn několika frťany recitovat košilaté říkanky, načež vedoucí kroužku Škrhola, důchodkyně Oulická, vyskočila ve sborovně na stůl a jala se předvádět nejlepší kousky ze zavrženého pásma Hurvajzův silvestr.

Zatímco zábava byla v nejlepším, vstoupila do školy dveřmi, které rozdováděný školník nechal otevřené, postava s puškou na zádech. U vstupu ji do nosu udeřil odér exkrementů linoucí se od Cheopsovy pyramidy. Pouštní písek totiž přilákal ředitelovic kočku, která si z divu světa udělala záchod. Postava se neomylně vydala za vřavou večírku. Do sborovny nahlédla právě ve chvíli, kdy Oulická na stole předváděla číslo „močící Eskymačka“, přičemž ji za řehotu pedagogů zpod sukně vypadávaly do lavoru kostky ledu.

„Dobrý den vespolek,“ pravila postava s puškou na zádech. Všichni strnuli. Do hrobového ticha se ozvalo jen cinknutí poslední kostky ledu, jež vypadla Eskymačce z kanýru sukně. Školník Padevět chtěl po teroristovi metnout fernet, když se ukázalo, že příchozím je podnikatel René Mikojan, jenž se chystá na hon do Rakouských Alp. Proto přišel už dnes prohlédnout si školu, kam by měl nastoupit jeho syn Kevin. 

„Toto jsem tedy nečekal!“ řekl Mikojan a ředitel Kodejšek zesinal. V dalším proslovu však podnikatel srdečně ocenil, že se škola neuzavírá okolnímu světu, že vede děti k lásce ke zvířatům a že sbor drží pohromadě. Když se René Mikojan nesměle dovolil, zda by si mohl zobnout karbanátku, který mu doma upírají, Kodejšek se poroučel v mdlobách k zemi. Byla to škoda, neboť neslyšel, jak velkorysý sponzorský dar podnikatel škole nabídl. 

Však je taky mezi řediteli škol den otevřených dveří opředen mnoha bájemi. Traduje se třeba, že na jedné pražské základce se během tohoto dne ubytovali v kotelně školy dva bezdomovci, které objevil až za několik týdnů revizní technik, přišedší zkontrolovat plynové kotle před zimou. V jiné škole zas šikovný chmaták vybílil kabelky všech učitelek ze sboru, přičemž dvěma z nich ještě stačil slíbit svátost manželství, neboť to byl zároveň sňatkový podvodník. O uniklých bestiích, jimiž se chtěl před rodiči pochlubit kroužek chovatelů exotických plazů, se raději šířit nebudeme.    

V naší škole jsme si totiž řekli, že se dne otevřených dveří nebojíme, zvlášť když očekáváme návštěvu movitého podnikatele Reného Mikojana, který chce dát svého synka Kevina k nám do první třídy. Mohl by se stát novým sponzorem našeho ústavu. O posledního mecenáše jsme přišli před mnoha lety propadnutím jeho natvrdlé dcery Xénie, i když se ředitel Kodejšek snažil udržet žákyni ve škole zuby nehty. Když ji v zoo ve Dvoře Králové upadl při safari vyjížďce náramek přátelství do trávy, Kodejšek neohroženě seskočil ze safari autobusu a hadrový šunt na poslední chvíli sebral navzdory blížícímu se zubrovi. Když se však Xénie při reparátu před zkušební komisí blýskla pranostikou „Březen – za kamna říjen“, bylo veta po všech nadějích. 

Před nadcházejícím dnem otevřených dveří Kodejšek nařídil, aby učitelka výtvarné výchovy Durdíková vyzdobila školu pracemi žáků, dramatický kroužek Škrhola dostal za úkol nacvičit pásmo poezie a školní kuchyně měla najet na brokolicový program, neboť podnikatel Mikojan je podle zvěstí vegetarián.

A tak hned u vchodu do školy vyrostla obří Cheopsova pyramida z papundeklu obklopena egyptskou pouští. Dramatický kroužek přerušil nácvik pásma Hurvajzův silvestr a promptně secvičil poemu Dřevo sě listem odievá, slavíček v keřku spievá. A ze školní jídelny zavanul odér brokolice, rukoly a trudnomyslnosti. 

Ředitel Kodejšek proto večer před dnem D uspořádal ve sborovně motivační mecheche. Školník Padevět zakoupil fernet a z nedalekého fastfoodu dovezl osmažené karbanátky s kýblem hranolků, neboť polední rukolové ratatouille zadělalo půlce sboru na diaré. Již zanedlouho začal školník Padevět posilněn několika frťany recitovat košilaté říkanky, načež vedoucí kroužku Škrhola, důchodkyně Oulická, vyskočila ve sborovně na stůl a jala se předvádět nejlepší kousky ze zavrženého pásma Hurvajzův silvestr.

Zatímco zábava byla v nejlepším, vstoupila do školy dveřmi, které rozdováděný školník nechal otevřené, postava s puškou na zádech. U vstupu ji do nosu udeřil odér exkrementů linoucí se od Cheopsovy pyramidy. Pouštní písek totiž přilákal ředitelovic kočku, která si z divu světa udělala záchod. Postava se neomylně vydala za vřavou večírku. Do sborovny nahlédla právě ve chvíli, kdy Oulická na stole předváděla číslo „močící Eskymačka“, přičemž ji za řehotu pedagogů zpod sukně vypadávaly do lavoru kostky ledu.

„Dobrý den vespolek,“ pravila postava s puškou na zádech. Všichni strnuli. Do hrobového ticha se ozvalo jen cinknutí poslední kostky ledu, jež vypadla Eskymačce z kanýru sukně. Školník Padevět chtěl po teroristovi metnout fernet, když se ukázalo, že příchozím je podnikatel René Mikojan, jenž se chystá na hon do Rakouských Alp. Proto přišel už dnes prohlédnout si školu, kam by měl nastoupit jeho syn Kevin. 

„Toto jsem tedy nečekal!“ řekl Mikojan a ředitel Kodejšek zesinal. V dalším proslovu však podnikatel srdečně ocenil, že se škola neuzavírá okolnímu světu, že vede děti k lásce ke zvířatům a že sbor drží pohromadě. Když se René Mikojan nesměle dovolil, zda by si mohl zobnout karbanátku, který mu doma upírají, Kodejšek se poroučel v mdlobách k zemi. Byla to škoda, neboť neslyšel, jak velkorysý sponzorský dar podnikatel škole nabídl. 

Ervín Bedrníček