Online archiv

Letos na jaře by bylo Filipu Havlíčkovi dvacet. Jeho život však vyhasl již před pěti lety, kdy se oběsil na zahradě domu svých rodičů. Motivem sebevraždy byla chlapcova obava, že většinová společnost nebude tolerovat jeho homosexuální orientaci. Filipovu tetu, moderátorku Ester Janečkovou, tato tragédie hluboce zasáhla a zároveň vyburcovala k aktivitě. Podílela se na založení poradny S barvou ven, která pomáhá gayům, lesbám, bisexuálům a transsexuálům s coming outem, tedy s akceptováním a odtajněním své jinakosti.

Z vyšších míst chodí do školy občas rozporuplné pokyny. Na jedné straně má být školní budova zabezpečena proti teroristickým útokům. Proto ředitel Kodejšek za vánoční prémie pro učitele nakoupil čipovací zámky, kamerový systém a ostnatý drát na plot školního pozemku. Na druhé straně se však má škola stát otevřenou demokratickou institucí, kde jsou vítáni rodiče jakož i široká veřejnost. Vyvrcholením tohoto trendu je pak den otevřených dveří. Tedy den, kdy může do školy navzdory kamerám i drátům vstoupit úplně kdokoli, včetně pěchotní kulometné brigády Islámského státu.

Hudebně divadelní skupina Kašpárek v rohlíku existuje od roku 2007. Hlásí se k hnutí bejbypanku, jež propaguje společnou kvalitní zábavu dětí a dospělých. Jak říkají: „Když už chci trávit čas se svými dětmi, nemusím si tajně ublinkávat na dětské akci do mikrotenového pytlíku. Nechci trpět, chci se bavit!“ Frontmanem skupiny je bytost, která si říká prostě Kašpárek. Před nadcházejícím festivalem Mezi ploty, kde kapela vystoupí, jsme pozvali Kašpárka na kus řeči.

Začalo to symbolicky školním zvoněním. V sídle vzdělávací společnosti Tutor v pražském Karlíně byly na konci března slavnostně vyhlášeny výsledky ankety Ředitel roku, jejímž mediálním partnerem se stal časopis Rodina a škola.

Změna studijního či pracovního kolektivu nebývá snadná. Ani tehdy, je-li vysvobozením z trápení nebo s radostí očekávaná.

Nesoustředěná, neklidná, patrně trpí poruchou učení. Na základě doporučení pedagogů se vydala matka se svou osmiletou dcerou na vyšetření ke specialistovi. „Vaše dcera není nemocná, je tanečnice. Přihlaste ji do taneční školy,“ zněl jeho verdikt.

Nekonečné a chaotické výpravy do virtuálních světů kradou čas dospělým i dětem. Leckteří kritici by to vyřešili radikálně: zákazem, vypnutím. Je to správná cesta? Není. Naděje spočívá ve změně chování. Stačí málo: sám sobě nastolit řád.

Nestačí je živit, šatit a dbát na rozvíjení jejich schopností a skrytých talentů. Ani materiální zabezpečení není zárukou, že z nich vyrostou dobří a úspěšní muži. Nesmíte totiž podceňovat význam společenské výchovy.