Základka je silový sport

Olga Stehlíková je v literárním světě známa jako básnířka, redaktorka či literární kritička, jež se hojně zapojuje do intelektuálních polemik. Pro čtenáře bylo proto překvapením, když se její jméno objevilo na obálce novely pro děti. A to ještě z baletního prostředí a s klukem v hlavní roli. Nutno dodat, že její próza Kluci netančej! se čte jedním dechem.

Chodila jste jako dítě na balet?

Chodila jsem jako předškolačka, ale moc mi to nešlo. Zato moje sestra se věnovala baletu i coby zubařka až do svých čtyřiceti osmi let, totiž do letoška. Já jsem mnoho talentu k pohybu po svých rodičích nepodědila. Jsem ale náruživou obdivovatelkou baletního umění. Chodím na všechna představení Baletu Národního divadla, a když se naskytne příležitost, tak i na hostující soubory či sólisty z jiných scén nebo ze zahraničí. Tuhle vášeň se mnou sdílí mladší dcerka.


Co vás inspirovalo k příběhu o klukovi-baleťákovi?

Inspirovala mě jednak baletní škola, kterou navštěvuje mladší dcera a v níž je velká spousta děvčátek a jen dva chlapci, a hlavně jsem si celý příběh jednoduše vymyslela. 


Příběh ubíhá doslova tanečním tempem. Psal se vám snadno? 

Příběh se mi psal velmi snadno a moc mě psaní bavilo, těšilo mě, jak hladce mi vzniká pod rukama. Mám pocit, že když se příběh kupředu nemusí popostrkovat, tak funguje, je přirozený a uvěřitelný, aspoň doufám. 


Dá se říct, že kniha Kluci netančej! je příběh o jinakosti? Nebo spíš o velké lásce?

Jsem ráda, že se právě takhle ptáte. Doufám, že je to kniha o obojím. Lásku k tanci jsem chtěla popsat také jako odlišnost: jakoukoli jinakost děti obtížně tolerují a stejně obtížně také snášejí i samy u sebe, jsou-li této jinakosti samy nositeli. Musejí se to naučit tolerovat u ostatních, stejně jako se musejí naučit sebepřijetí. V souvislosti s baletem mě zajímaly i genderové předsudky a jejich vnímání u dětí. Svět tanečního umění je velmi zvláštní a myslím, že velmi vzrušující, má působivé, jedinečné kouzlo. A první láska je křehká a tajuplná, a proto také nejdůležitější!


Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Jan Nejedlý