Návyky šťastných dětí

Co dělají šťastné děti pro to, aby dosáhly svého štěstí? Lze si osvojit nějaký specifický návyk, který jim dopomůže ke šťastnému životu? Není to všechno jenom další marketingový trik?

Sean Covey, autor knihy 7 návyků šťastných dětí, není na poli motivačních textů žádným nováčkem, právě naopak. Celá jeho profesní kariéra je protkána vzdělávacími a motivačními programy, především tematikou leadership pro nejrůznější cílové a věkové skupiny. Autor napsal také knihu 7 návyků úspěšných teenagerů, kterou lze považovat pokračování „úspěšných dětí“.


Příběhy od Sedmi dubů

Kniha 7 návyků šťastných dětí, jež programově pracuje s motivem čísla sedm, zobrazuje děti z vesnice Sedm dubů, které spolu žijí, interagují a překonávají překážky. Publikace je rozdělena do sedmi kapitol, jež se dotýkají určitého ústředního tématu, které v sobě nese příběh s ponaučením. Záměrem je implementovat morální, etické, pracovní, kulturní a společenské hodnoty a návyky do života dětí. Jednotlivými tématy jsou nuda, plán, nejprve práce, potom zábava, více poslouchat než mluvit, žít společně a vyrovnanost. 


Nuda

Každé dítě se někdy nudí. Hlavním poselstvím od Sedmi dubů však je, že nuda není nutně něco negativního a že za svůj individuální program je zodpovědný každý sám. Slovo do řad těch, kteří mají neustálý pocit nutnosti organizovat dětem veškeré aktivity a strukturovat všechen jejich volný čas. 



Plán

Nuda je občas důležitá, její přítomnost nebo absence však také záleží na plánování. Nepovlávat jako lístek ve větru, ale dopředu plánovat jednotlivé aktivity dne – tematicky, časově, prostorově. Je však také potřebné ponechat prostor pro flexibilitu. Důležitá je časová posloupnost – nejprve pracovat, až následně se bavit. 


Poslouchat, pak mluvit

Tato kapitola klade důraz na dovednost aktivního naslouchání druhému, nejen pasivní poslouchání, a až pak následných verbálních reakcích. Děti se učí dokončit vlastní myšlenku, ale dát také prostor jiným (neskákat do řeči, nevyrušovat). 


Společně

Ač autor pochází se silně individualistické kultury, text pracuje s myšlenkou, že společně dosáhneme lepších výsledků než pouze sami. To je důležitý krok nejen pro rodinnou komunikaci, ale také pro třídní kolektivy. Naučit se brát ohled na různost výkonnosti, ale také na bohatství jiných názorů, přístupů a pohledů na svět. 

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Veronika Zavřelová