Hry z doby, kdy nebyly mobily

Stačila guma vytažená z tátových tepláků a Husákovy děti měly o zábavu postaráno. Tak začíná herní archeoložka Alice Kavková svou knihu Retrohraní, v níž shromáždila přes dvě stě dětských her ze 70. a 80. let minulého století.


Zábavy počínaje skákáním gumy přes přebírání provázku a cvrnkání kuliček až po tleskačky, krvavé koleno nebo městečko Palermo se děti dříve učily samy. Dnes je autorka rekonstruuje, popisuje a natáčí na videa, aby zcela nevymizely z dětského ekosystému. 


Zároveň zachraňuje i svérázný jazyk těchto spontánních aktivit, viz hry jako kulinda, šprtec, cvrnkes, tinki tinki, chytanka, beďas, odsebky, usebky, vrtilky či číňanec-japonec-pitomec. A jak se můžeme v knize dočíst: „Moderní počítačové hry jsou jako jízda na simulátoru rakety. Málo se v nich používá vlastní fantazie a mozek. Staré jednoduché hry jsou proti tomu asi jako jízda na koni. Kůň je živý, reaguje na nás, my zase na něj, je každou chvíli jiný, vyvíjí se, musíme vymýšlet, kam s ním půjdeme a co budeme dělat.“

Jan Nejedlý