Pusťte děti na plácky!

Stojí za zamyšlení, jestli dnešní děti opravdu touží po možnostech využití volného času, jak jim ho většinově organizuje dospělá generace rodičů, lektorů, trenérů. Nenápadnou inspiraci hledejme ve vlastních vzpomínkách nebo v rozhovorech se sportovními hvězdami.

Taky se vám někdy stalo, že jste navštívili místo svého dětství a čekalo vás nemilé překvapení? Nedávno jsem zavítal do středočeského města, k činžáku postavenému po válce. Bývala tam prostorná zahrada s ovocnými stromy a pláckem, kde jsme hráli fotbal, hokej, tenis, nohejbal… Klepadla na koberce sloužila jako branky pro nácvik penalt. Měl jsem představu, že tam ještě jednou vstoupím. Do časů dětí v republice omotané ostnatým drátem. Do období ryzího kamarádství. Zastavila mě zamčená neprůhledná vrata s nápisem „Tento prostor je monitorován kamerovým systémem“. Vstup povolen jen těm, kteří mají kartu. Konec nostalgie a přiznávám – drobný šok v té naší „otevřené“ civilizaci.  


Hvězdy z garáží         

Střih.Letos v létě se v japonském Tokiu uskuteční letní olympijské hry. Média rozšíří sportovní dramata a nejrůznější příběhy vítězů a poražených. Děti uvidí na obrazovkách nové vzory. Hrdinové z všelijakých kolbišť zavzpomínají na časy, kdy se sportováním začínali. Vrátí se ke kořenům. Na chvíli sestoupí z nasvícených beden. Dotknou se něčeho, co mnoha lidem může znít povědomě. Připomíná jim to, kde začínají cesty za sportovními a jinými kariérami.  

Z výchovného hlediska je určitě dobře, že sportovci v rozhovorech vzpomínají na staré časy, kdy přišli domů ze školy, aktovku odhodili do kouta a „mazali za barák“, na plácek, kde sbírali první zkušenosti. Je úsměvné, když se dočtete, že štědře placení fotbalisté jako kluci trénovali kopací techniku před omšelými vraty garáží a jako tyče branek použili kameny a cihly. Je možné, že podstata těchto sdělení je ukrytá mezi řádky, jako by dotazovaní sportovci chtěli připomenout chvíle, kdy cítili radost a svobodu. Protože to, co nastalo později, bylo už svázané, organizované – často jen dril a honba za výsledky. 

Celý článek naleznete v tištěné podobě časopisu Rodina a škola nebo v online archivu.

Jiří Karban