Z deníku začínající učitelky

1. únor Dávám si do kabelky svou první červenou propisku na opravování sešitů. Je to tak vzrušující! Po státnicích na pajdě jsem odešla rovnou na mateřskou, takže jsem si ještě nezaučila. Myslela jsem, že budu muset čekat do září, ale včera mi nabídli úvazek za pančelku, co otěhotněla. Jupí! Jsou to sedmáci, třída plná kluků. Tak snad ty sedmáčky-rošťáčky zvládnu.

2. únor

Kluci byli úžasní! Seděli v lavicích, ani nedutali. Cítím, že jsme si padli do oka! U oběda mi sice kolegyně Coufalová říkala, že si mě jen testovali, a ať jim na začátku pořádně dupnu na chřtán. To určitě! Nikdy nebudu ta protivná úča, co křičí: „Zklidni hormón!“, „Hodinu končím já, ne zvonění!“ nebo „To musíš umět, i kdybych tě vzbudila o půlnoci!“ Své sedmáčky chci motivovat pozitivně. Večer vyrobím z krepáku vlaječky Vzorná lavice. Jsem tak plná nápadů! 


3. únor

Rozhodla jsem se probudit dynamiku třídy. První dvě hodiny jsme místo učení zdobili kmenovou učebnu. Nad katedru jsem si vedle portrétu Komenského vylepila motto „Vzdělání je lampou života“. U vstupních dveří máme cedulku „Utři nožku o rohožku!“, ať všichni vidí, že vychovávat se dá i hravě. A od tělocvikáře Mikojana jsem si vyprosila boxovací pytel, ať si ti zakřiknutí hoši o přestávkách trochu zadovádějí. Coufalka sice u oběda říkala, že loni v zimě odmontovali ze školních vrat ceduli ZÁKLADNÍ ŠKOLA a bobovali na ní, ale tomu nevěřím. Tihle tichošlápci?


4. únor

Dnes kluci při vyučování trochu žbrblali. Musela jsem udělit dva vyrušováčky a jednoho zlobílka. A příště už jim bez milosti odeberu praporek Vzorná lavice. Ze zdi za katedrou zmizel portrét Komenského. O přestávce jsem ho našla přišpendlený a pomuchlaný na boxovacím pytli. Zdá se mi, že jediný, kdo má zájem o učení, je žák Huong Nguyen. Jak mám ale vysvětlit Vietnamci, že slovo zimní se skloňuje podle vzoru jarní? Když jsme poslední hodinu vymýšleli třídní vlajku, dva žáci navrhli jako symbol naší třídy kostru a jeden hovno. Musíme tolik zapracovat na klimatu kolektivu!


5. únor

Večer jsem třídní vlajku vyrobila sama. Dala jsem na ni ježečka Dupinožku, aby si žáci uvědomili, že si taky umím dupnout. A dobře jsem udělala, protože hned ráno jsem našla u dveří třídy přeškrtnutou cedulku „Utři nožku o rohožku!“. Teď tam bylo napsáno „Utři nožku o pedagožku!“. Vehnalo mi to slzy do očí. Když jsem si vzala z kabelky kapesník a vysmrkala se, měla jsem celý červený obličej, protože mi do kabelky vytekla propiska na opravování sešitů. A nějaký sígr mě u toho ještě točil na mobil! Už aby byla poslední hodina. Ale ne že ti holomci po zvonění hned vyletí ze třídy jak hejno sršňů. Hodinu končím já, ne zvonění!


Placená zóna

Ervín Bedrníček