Online archiv

Ve věku pětasedmdesáti let zemřel spisovatel Vojtěch Steklač, autor řady oblíbených knih pro děti a mládež.

Máme za sebou rok, kdy se celá civilizace po letech klidu a blahobytu probudila z naivní představy, že jsme si podmanili přírodu a máme na vše rychlá řešení.

Lhát se nemá, učíme se všichni už od dětství. Lež má krátké nohy a s poctivostí nejdál dojdeš – i v příslovích přecházejících z generace na generaci k nám promlouvají zobecněné morální principy. A přesto lžeme.

Veronika Kotůlková je ředitelkou základní školy Labyrint v malé obci ve Slezsku. Jaká byla její životní cesta? Po studiu učitelství angličtiny a němčiny zůstala na půdě vysoké školy. Doktorát dodělávala v Německu, kde s rodinou několik let žila. Po návratu do Čech si čím dál víc uvědomovala, že pracovat s dětmi je třeba už od nejútlejšího věku. Poslední kapkou na cestě k Labyrintu byla zkušenost nejstarší dcery v klasické základní škole. ZŠ Labyrint Lhota u Háje ve Slezsku je mezi Montessori školami popelkou, protože má i druhý stupeň.

O Karlu Čapkovi (1890–1938) se letos i loni mluvilo hodně. A možná se ještě nějaký ten pátek mluvit bude. Loni na podzim to bylo totiž právě sto let, co vydal knižně u Štorcha-Mariena svou zřejmě nejslavnější divadelní hru R. U. R.

Nelekejte se! To není výzva k násilí na dětech ani na vyučujících. Upřímně míněná otázka je pouhým nastolením tématu, před nímž někteří úzkostliví rodiče chrání své potomky.

Metoda Batti Strauss, nazvaná podle jména své zakladatelky, si klade za cíl přirozenou formou přiblížit dětem vážnou hudbu. Je postavena na aktivním poslechu hudby, v jejímž rytmu žáci vykonávají taneční pohyby, které předvádí učitel. Díky poslechu se děti bezděčně seznámí se strukturou hudební skladby. Za pomoci vlastního těla vnímají dynamiku hudby.

Za bilingvního je považován ten, kdo mluví dokonale dvěma jazyky na úrovni rodilých mluvčích. V České republice v současné době narůstá počet dvojjazyčných rodin. Jak probíhá bilingvní výchova?

Setkali jsme se v dětském domově v Klánovicích, kde momentálně pobývá. Stáňa – tak jsem si ji pro sebe pojmenoval – byla tak laskavá, že se se mnou podělila o svůj životní příběh. Neuvěřitelný příběh.

Bydlím na okraji Prahy v Klánovicích, kde od roku 1949 funguje dětský domov. Hlavní budovu tvoří prvorepubliková vila s věžičkou a andělíčky ve výklencích. Když byly moje děti malé, pravidelně po Vánocích před děcákem okukovaly popelnice, z nichž vyčuhovaly krabice od drahých hraček. „Ti se mají, tady bych chtěl žít,“ pronesl kdysi prostomyslně můj malý synek. S podobně naivními otázkami jsem se dostavil za ředitelkou dětského domova Danou Kuchtovou, někdejší političkou, chvíli dokonce ministryní školství, která se v práci pro děti bez domova podle mého našla. Ostatně, dělá ji už dvanáctý rok…

Organizace Pěšky městem ve spolupráci s Magistrátem hlavního města Prahy vyhlašuje další ročník programu Bezpečné cesty do školy. Ten si klade za cíl měnit okolí škol tak, aby co nejvíce dětí mohlo chodit do školy pěšky a rodiče se o ně nemuseli strachovat.

Od minulého roku probíhají na základních a středních školách workshopy k prevenci sexuálního násilí a kybernásilí. Kvůli pandemické situaci se přesunuly do on-line prostoru. Prozatím. To však zájmu o ně neubralo.