Online archiv

Projekt Speedmat vznikl jako počítačový program pro procvičování základního učiva matematiky. Po dvaceti letech vývoje zůstává podstata stejná – spočítat v časovém limitu správně co nejvíce příkladů a na závěr se pobavit i poučit u vtipného hodnocení. Nejvíce atraktivní je část testovací, kde se soutěží o originální diplomy a speciální žlutá trička. Po testu žák uloží svůj výsledek do tabulky rekordů na internetu. Sadu pěti diplomů získává každá škola, zisk dalších bonusových diplomů záleží na šikovnosti žáků. Obsahem testů je učivo ZŠ pro žáky od 8 do 16 let. Učivo je v české i slovenské verzi, takže uživatel vidí výkony dětí doslova od Šumavy k Tatrám. Testovací program najdete zdarma ke stažení, zpoplatněná je pro školy soutěž o ceny. Velkou výhodou je, že na rozdíl od různých olympiád nemusí učitelé s žáky nikam cestovat. Žák může trénovat i doma, ale do soutěže se může zapsat jen ve škole pod dohledem pedagoga. Více informací na www.speedmath.eu.

Téměř každý člověk žijící v České republice má mezi svými příbuznými či blízkými někoho, kdo emigroval. Někoho, s kým se v období komunistického Československa neviděl dlouhé roky, možná dokonce už nikdy. Mohli si posílat pouze dopisy – dopisy psané přes železnou oponu. A právě ty teď hledají dramaturgové projektu Příběhy bezpráví. Jak říká jedna z organizátorek Veronika Stehlíková: „Letos si budeme připomínat 30. výročí sametové revoluce a opětovného otevření našich hranic. Chceme proto pro mladé lidi, kteří se již narodili do svobody, vytvořit film založený právě na korespondenci posílané z obou stran železné opony. Přiblížíme jim tak odloučení, které onomu otevření hranic mnohdy předcházelo. Moc vás proto prosíme, pokud nějaké takové dopisy máte, případně také fotografie, deníky, výstřižky či pohlednice patřící autorům těchto dopisů, podělte se o ně s námi. Případně předejte tuto výzvu těm, kteří by podobné materiály mohli mít.“ Příspěvky laskavě posílejte na adresu: veronika.stehlikova@pribehybezpravi.cz.

Ve 14. ročníku projektu Dětský čin roku byly oceněny dobré skutky žáků základních škol i víceletých gymnázií. Děti letos poslaly do soutěže přes šest set třicet příběhů, v nichž popisovaly dobrý skutek svůj či svých kamarádů. Soutěžilo se v kategoriích Záchrana lidského života, Pomoc ostatním, Kolektivní pomoc, Pomoc přírodě, Dobrý nápad, Pomoc na netu a Pomoc starším lidem. O vítězích rozhodly děti prostřednictvím internetového hlasování na stránkách www.detskycinroku.cz. Za všechny malé hrdiny jmenujme dvanáctiletého Martina Zuzka z gymnázia Dobruška. Martin trpí cukrovkou stejně jako jeho spolužačka Anička. Jednoho dne se jí ve škole udělalo nevolno a zkolabovala. Než přijela záchranka, Martin i díky vědomostem z diabetického tábora věděl, jak jí poskytnout první pomoc. V její tašce našel glukagon, který jí aplikoval do stehna, a instruoval učitele, co dalšího je potřeba udělat, aby se Anička probrala z kómatu.

Blíží se pololetní vysvědčení. Má podle vás smysl, nebo jen zatěžuje pedagogickou administrativu a žáky zbytečně stresuje? Klasifikujete v pololetí z hlediska motivace přísněji než na konci školního roku? Nebylo by lepší pololetní vysvědčení zrušit nebo nahradit jinou formou hodnocení?

Časopis Rodina a škola, familiárně zvaný RaŠ, vstupuje do nového roku s poněkud inovovanou koncepcí, která by se pracovně dala nazvat: „Takhle to je a takhle by to mohlo být“.

Potíže, které se vyskytly s nalogováním předplatitelů do on-line archivu, již byly odstraněny.

Byl to sen. Živý sen. Zdál se mi po nekonečném dni, kdy zdivočelí žáci lezli ve třídě po zdech, o přestávce se mydlili a kradli si svačiny a při hodině drzými poznámkami narušovali můj výklad o příslovcích.

Marek Hladký a Jitka Hladká jsou manželská i autorská dvojice – spisovatelé úspěšných pohádek, ale i detektivek nebo historických románů, které jim často ilustruje známá výtvarnice Vlasta Švejdová. Co je tedy vlastně pohádka, jaké poselství má mít a čím se liší klasické pohádky od těch moderních?

Před deseti lety vznikl web Čeština 2.0, slovník nestandardní češtiny tvořený přímo uživateli, který do dnešního dne obsahuje na dvanáct tisíc převážně novotvarů. Zhruba čtvrtinu z této sumy vybrali zakladatel projektu Martin Kavka a lexikograf Michal Škrabal do knihy nazvané Hacknutá čeština.

Nebojte, nejde o děti vzdělávané podle principů italské pedagožky Marie Montessori, které by po nocích přepadaly chodce a obíraly je o peněženky. Pojem „montessori mafie“ se – byť s nadsázkou – používá ve světě pro absolventy této alternativní školy, kteří zakotvili na vysokých postech různých firem, případně je sami založili, a daří se jim je inovovat, a tím i generovat zisky. A protože jich je už opravdu hodně, hovoří se přímo o mafii. Patří sem kupř. zakladatelé Wikipedie, Googlu nebo Amazonu. Dále třeba vědec Andrew McFee, teoretik managementu Peter Drucker, herci George Clooney či Helen Huntová, houslista Joshua Bell či třeba Julie Child, průkopnice televizních kuchařských show (ať už si o těchto pořadech myslíme cokoli, jsou prostě úspěšné). Montessori vzděláním prošel také například i spisovatel Gabriel García Márquez nebo Jacqueline Kennedy-Onasisová. Není pádnější odpovědi pedagogickým kverulantům, než si zařídit podobnou mafii!

Nečekaným bestsellerem letošních Vánoc se stal knižní rozhovor Aleše Palána s Marií Svatošovou, zakladatelkou tuzemských hospiců. Svazek se jmenuje Neboj se vrátit domů, a přestože se točí kolem témat, jako je umírání, smrt či eutanázie, není to depresivní čtení. Marie Svatošová totiž nahlíží konec lidské existence skrze intenzivně prožívanou křesťanskou víru. A také má nezdolný humor, s nímž líčí i svůj životaběh. Pedagogy by mohly zaujmout pasáže o tom, jak autorka studovala medicínu. „Učili jsme se v podstatě pořád,“ říká a dodává, že stoh učebnic a skript jí obvykle sahal „po kolena, někdy i do půli stehen“. Medičku proto vždy šokovalo, když se v menze setkala se studentkami pedagogické fakulty. „Nebylo moc příjemné před rigorózní zkouškou z patologie nebo před státnicí z interny slyšet ve frontě na oběd od budoucí učitelky: Pozítří jdu na zkoušku, asi bych se měla začít učit! Ještě horší bylo v krátkých oddechových přestávkách mezi studiem vidět z balkónu koleje, jak si tyhle holky klidně dole randí s našimi mediky.“ K tomu není, vážení kolegové, moc co dodávat. A nejhorší je, že se to mezi obecným lidem ví.

Nebuďme idealisty. Děti se ve volném čase opravdu nedívají na Khanovu akademii. Jak jsem však odpozoroval, už se přesytily i youtuberů či naservírovaných „funny“ videí. Ambicí surfujícího teenagera je sám ulovit nějaké bizarní sekvence.