Online archiv

Když jsem tu knihu spatřil za výlohou, myslel jsem, že mě šálí zrak. Černé na bílém, resp. rudé na žlutém stálo na obálce: Komunismus (nejen) pro děti aneb Jak vše bude jednou jinak. Asi jde o příručku, která dětem zábavnou formou vysvětlí zločiny komunismu, řekl jsem si. Z omylu mě vyvedla už první věta: „Komunismus je společnost, která odstraní všechny neduhy, jimiž trpí lidé v dnešní společnosti – kapitalismu.“ Myšleno zcela vážně – a v tomto duchu se line celá brožura. Přednosti komunismu jsou zde naštěstí vysvětlovány natolik mimoňsky, že oproti této slátanině působí Říhova Dětská encyklopedie jako literární skvost. Pachatelem je „politická teoretička a umělkyně“ Bini Adamczak (1979) z Berlína. Aby bylo jasno, neupírám nikomu svobodu projevu, ale cílit propagandu na děti mi připadá podlé. Teď by mohl následovat výčet hrůz, jež rudá ideologie způsobila, omezme se však na jediné heslo ze sametové revoluce, které říká vše: „Komunismus komunistům.“

Dříme ve vás literární talent? Rádi byste představili své dílo světu? Máte jedinečnou šanci! Liberecké science centrum iQLANDIA společně s nadací Škola hrou totiž vyhlašuje 17. ročník literární soutěže na téma „Proč mě (ne)baví fyzika“. Do klání o hodnotné ceny se mohou zapojit žáci základních škol i středoškoláci. S útvarem si lámat hlavu nemusíte, stačí být originální a držet se hlavního tématu. „Fantazii ani žánru meze neklademe, pouze formě. Díla lze posílat ve wordu o rozsahu 1–2 normostrany, případně jako odkaz na blog, kde je text zveřejněn. Do soutěže přijímáme dokonce i komiksy,“ říká Martina Kutíková z iQLANDIE. A jaké jsou výhry? Hlavní cenou bude kurz tvůrčího psaní nebo copywritingu dle vlastního výběru v hodnotě šest tisíc korun. Další výherci získají čtečku knih či poukázku do knihkupectví. Svá díla posílejte do 10. 2. 2019 na e-mail: kutikova@iqlandia.cz.

Časopis Rodina a škola, familiárně zvaný RaŠ, vstupuje do nového roku s poněkud inovovanou koncepcí, která by se pracovně dala nazvat: „Takhle to je a takhle by to mohlo být“.

Potíže, které se vyskytly s nalogováním předplatitelů do on-line archivu, již byly odstraněny.

Byl to sen. Živý sen. Zdál se mi po nekonečném dni, kdy zdivočelí žáci lezli ve třídě po zdech, o přestávce se mydlili a kradli si svačiny a při hodině drzými poznámkami narušovali můj výklad o příslovcích.

Před deseti lety vznikl web Čeština 2.0, slovník nestandardní češtiny tvořený přímo uživateli, který do dnešního dne obsahuje na dvanáct tisíc převážně novotvarů. Zhruba čtvrtinu z této sumy vybrali zakladatel projektu Martin Kavka a lexikograf Michal Škrabal do knihy nazvané Hacknutá čeština.

Nečekaným bestsellerem letošních Vánoc se stal knižní rozhovor Aleše Palána s Marií Svatošovou, zakladatelkou tuzemských hospiců. Svazek se jmenuje Neboj se vrátit domů, a přestože se točí kolem témat, jako je umírání, smrt či eutanázie, není to depresivní čtení. Marie Svatošová totiž nahlíží konec lidské existence skrze intenzivně prožívanou křesťanskou víru. A také má nezdolný humor, s nímž líčí i svůj životaběh. Pedagogy by mohly zaujmout pasáže o tom, jak autorka studovala medicínu. „Učili jsme se v podstatě pořád,“ říká a dodává, že stoh učebnic a skript jí obvykle sahal „po kolena, někdy i do půli stehen“. Medičku proto vždy šokovalo, když se v menze setkala se studentkami pedagogické fakulty. „Nebylo moc příjemné před rigorózní zkouškou z patologie nebo před státnicí z interny slyšet ve frontě na oběd od budoucí učitelky: Pozítří jdu na zkoušku, asi bych se měla začít učit! Ještě horší bylo v krátkých oddechových přestávkách mezi studiem vidět z balkónu koleje, jak si tyhle holky klidně dole randí s našimi mediky.“ K tomu není, vážení kolegové, moc co dodávat. A nejhorší je, že se to mezi obecným lidem ví.