Každé dítě potřebuje vědět, že svět je dobré místo k žití

Přežít běžnou životní zátěž, zvládnout náročné situace a především se dokázat radovat. K tomu všemu potřebujeme psychickou odolnost. O tom, jak se utváří, mluví psycholožka Simona Hoskovcová.


Co si můžeme představit pod pojmem resilience?


V odborné literatuře se pojem resilience používá v mnoha významech, někdy i jako synonymum psychické odolnosti. Psychická odolnost se dá popsat jako něco, s čím vstupuji do dané situace a jak si ji vysvětluji. Lidé se liší třeba tím, že v případě, že přijdou o práci, berou situaci jako výzvu, nebo je to pro ně konec světa. Resilience popisuje spíše to, jak člověk v situaci, kdy na něj doléhá nějaký velký stresor, s daným stresorem zachází, jak se situaci poddává nebo jí naopak odolává. O člověku, který se se zátěžovou situací umí vypořádat, nebo jej alespoň nepoškodí, mluvíme jako o resilientním.


Jak se resilience utváří? Máme ji do jisté míry i vrozenou?


Ano, máme ji do nějaké míry vrozenou. Na základě nových výzkumů z oblasti genetiky, epigenetiky a realizace genů se už přestává uvažovat v dimenzi vrozeného a naučeného, ale spíše se začíná mluvit o „zašifrované tabulce“. Máme například geny, kvůli nimž hůře snášíme stres, ale tyto geny nemusejí být aktivovány, pokud vyrůstáme v určitém prostředí a pokud maminka v těhotenství ani my v raném dětství nezažijeme výrazný stres. Souvislost tedy není úplně jednoznačná. Přesto bychom měli v průběhu výchovy udělat vše pro to, abychom dítě posílili a nevymlouvali se na vrozenou zranitelnost.


Placená zóna

Mgr. Marie Těthalová