Doporučuje to Mgr. Milena Kmentová, Ph.D., která se dlouhodobě věnuje logopedické prevenci a pracuje také s dětmi s odlišným mateřským jazykem.
V čem je specifická práce s dětmi, které mají narušenou komunikační schopnost? „To je velmi široká otázka. Z celého balíku specifik mě jako první napadne přizpůsobení komunikačního stylu ze strany učitelky: dělám všechno pro to, aby komunikace dítě zaujala a aby mi dítě rozumělo – mluvím v jednoduchých větách, používám názor a gesta, udržuji sluchovou pozornost dítěte, ověřuji si porozumění a trpělivě naslouchám. To všechno pomáhá rozvoji řeči a předchází nechtěným konfliktům,“ říká Milena Kmentová.
„V oblasti hudební výchovy musím počítat s tím, že handicap v řeči bude dítě pochopitelně znevýhodňovat ve zpěvu,“ popisuje odbornice svou zkušenost. „Neplatí to naštěstí u všech typů narušené komunikační schopnosti, např. u řečových neplynulostí je zpěv výhodou. Ale u opožděného vývoje řeči nebo dysfázie je to důležitý aspekt. Proto průběžně zařazuji i hudební činnosti nezávislé na zpěvu dětí, například hru na tělo a na jednoduché nástroje. Zdůrazňuji to průběžně, ne až za odměnu, poté co si osvojíme píseň, protože tyhle děti si ji zkrátka tak rychle neosvojí. Hrajeme si se zvuky a citoslovci, zpíváme melodie písní na zvukomalebné slabiky (haf, kap), zpíváme slova, slovní spojení, kratinké texty a všechnu tu předem vybranou slovní zásobu cedíme přes cedník ,užitečnosti‘ pro komunikaci.“
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.