Dětská kniha stojí na dobře vystavěném příběhu

Lucie Šavlíková působí jako nakladatelská redaktorka. Vystudovala obor překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě UK a k literárním překladům se ve volném čase ráda vrací. Stála u zrodu několika důležitých projektů podporujících dětské čtenářství.

Budeme si povídat o dětech a čtení. Proč by měly děti číst?

Mohly bychom tu spolu dlouze vypisovat všechna ta vědecky doložená pozitiva. Čtení je úžasný nástroj pro rozvoj našeho mozku: učíme se poznávat abstraktní symboly a přiřazovat k nim konkrétní pojmy, představy a významy. Pomáhá rozvíjet myšlenky i fantazii, rozšiřovat slovní zásobu, ale i obzory. Učí nás, jak pracovat s informacemi, tříbí náš jazykový cit. To všechno je pravda. Ale upřímně – proč čtete třeba vy? Já proto, že je to neopakovatelný zážitek a dobrodružství. Proto, že se ponořím do nevšedního světa, který je tak daleko od všední reality. Proto, že se mohu ztotožnit s autorem nebo s postavou, že čtu o pocitech, stavech a myšlenkách, které sama prožívám, a tudíž vím, že je mají i jiní lidé. Spojuje mě to s nimi. Což je někdy velmi konejšivé. 

Tak třeba už kvůli tomu všemu by měly děti číst. A také proto, že si tím otevírají bránu ke vzdělání. Ruku v ruce se čtením jde psaní, takže bych to upravila – děti by měly číst i psát, tedy psaním se vyjadřovat. Je to jako s učením cizích jazyků – ideální je, když se je učíte používat jak pasivně, tak aktivně. 

A proč bychom měli číst my sami?

Ze stejných důvodů jako děti. A abychom jim šli příkladem. 

Jak by měla vypadat dobrá dětská kniha, co by v ní nemělo chybět? 

Stejně jako neexistuje jeden jediný osvědčený recept na bramboračku, tak neexistuje ani pro dobrou knihu. Možná by se ale našlo pár obecných ingrediencí, které zaručí alespoň základ chuti. Třeba absence myšlenkových klišé a přílišné mravokárnosti, silný a dobře vystavěný příběh (protože děti jsou velmi vnímavé a odhalí každou nesrovnalost), hrdina, s nímž se dítě může ztotožnit, velký prostor pro fantazii, laskavý pohled na svět i na lidi v něm, kultivovaný jazyk (a to i v případě, že jde o jeho nespisovnou variantu)… A zbytek jsou speciální kuchařské fígle a umění jednotlivých spisovatelů.  

Jsou kromě kvalitního textu podstatné také ilustrace a grafická úprava knihy?

Samozřejmě, a řekla bych dokonce, že v dnešní době víc než kdy jindy. Dnešní doba je vizuální. Děti jsou obklopeny obrazy – v televizi, počítačových hrách, animovaných filmech, v mobilech, na sociálních sítích atd. Děti zpočátku vnímají svět především vizuálně. Než začne mluvit, dívá se a ukazuje. První knížky jsou obrázkové. To, co nám utkví nejvíc v paměti z oblíbených dětských knih, nejsou často slova, ale právě obrazy, ilustrace. Podílejí se na formování našeho vkusu. Grafická úprava bývá často neprávem opomíjena – velkou, někdy dokonce převažující měrou se podílí na výsledném vizuálním dojmu, takže je nesmírně důležitá. Představte si, že byste si pořídila nádherný obraz a dala ho do ošklivého nebo nevhodného rámu. Celý účinek se tím pokazí. A naopak. 

Čeho bychom se naopak při výběru knihy pro děti měli vyvarovat?

Jednostrannosti a předpojatosti. Já si například myslím, že dětem neuškodí ani čtení takzvaného braku. Ale někdo jim musí pomoct přijít na to, v čem se liší od kvalitní literatury. 

Může si dítě vybrat knihu samo? Měli bychom mu do toho zasahovat?

Jsem zastáncem toho, aby si děti vybíraly samy nebo abychom vybírali společně (ale dvouletému dítěti asi budeme vybírat knihu my). Můžeme jim také sami nabízet svoje tipy. Při besedách mi děti často říkají, že čtou knihy, které jim doporučili rodiče nebo jiní příbuzní. Nejdůležitější je reflexe – doptávat se dětí, proč se jim kniha líbí nebo nelíbí, o čem je, co jim nejvíc uvízlo v paměti. Jednak jim tím pomáháme formovat si názory, jednak se tím můžeme dozvědět něco o nich samotných.

Čtení je úžasný nástroj pro rozvoj našeho mozku: učíme se poznávat abstraktní symboly a přiřazovat k nim konkrétní pojmy, představy a významy.