Rozumím, ale odpovědět nedokážu

A pokud mluví, tak je mu stěží rozumět nebo zná jen pár slov. Možná vás jako první napadne, že to bude výchovou a že ho rodiče zanedbávají, nečtou mu pohádky a nezpívají s ním písničky. Možná vás napadne, jestli nebude mít nějakou z forem autismu nebo mentální retardaci, když nekomunikuje. Jenže ono komunikuje, jen ne slovy, protože ta mu dělají problém…

Vývojovou dysfázii není lehké odhalit

To, s čím se dítě potýká, se jmenuje vývojová dysfázie a rozhodně to neznamená, že se mu rodiče málo věnují. Dysfatici vyrůstají v podnětném prostředí, mají intelekt odpovídající věku, a přesto se nedokáží vyjádřit. Důvodem je pravděpodobně drobné narušení mozkových struktur, které mají na starosti řeč. Narušení může vzniknout buď dědičně, nebo v časném stadiu těhotenství. Často není možné zjistit důvod poruchy a vlastně to ani není potřeba. Důležité je, co se s tím dá dělat?

Nejdříve je důležité dítě správně a důkladně vyšetřit, aby bylo jisté, zda se jedná opravdu o vývojovou dysfázii a ne o mentální retardaci, autismus či jiné poruchy, které se mohou také projevit opožděním řeči. Děti s vývojovou dysfázií oproti autistickým dětem většinou mají snahu komunikovat – jen jim není rozumět, anebo se snaží domluvit neverbálně. Děti s mentální retardací jsou oproti dysfatikům opožděné i v jiných oblastech, nejen v řeči. K diagnostice je proto potřeba vyšetření od několika odborníků – klinický logoped, neurolog, psycholog a foniatr. 

„Mluví jako cizinec…“

Jsou dva hlavní typy vývojové dysfázie – receptivní a expresivní, podle toho, která složka řeči je narušena více. Dítě s receptivním typem dysfázie má obtíže s porozuměním řeči. Expresivní typ má zase naopak potíže se vyjádřit. Podle slov maminky dysfatického dítěte: „Prostě mluví jako cizinec a často vidím, že by chtěl něco říct, ale nástroje mu na to chybí.“ Většinou jsou ale narušené obě složky, protože jsou spolu propojené (dítě se těžko může naučit bezchybně mluvit, pokud nerozumí tomu, co mu říkáme). Dysfatici mají také problémy s jemnou motorikou, s čímž souvisí i kreslení a časem psaní. Narušena bývá také oblast paměti a pozornosti (takže je možné diagnózu zaměnit i se syndromem ADHD). 

Dobrou zprávou je, že vývojová dysfázie se postupem věku může srovnat natolik, že dysfatika mezi ostatními dětmi nepoznáte. Špatnou zprávou je, že se potíže neztratí úplně. Řeč se sice může srovnat, ale sem tam se ještě mohou objevovat nápadnosti, například ve skloňování, a potíže v řeči se mohou transformovat do potíží se čtením a psaním.