Šikana narůstá. Jak na ni?

Existují různé preventivní programy, které se snažily minimalizovat šikanu, ale nikdy se ji nepodařilo zcela vymýtit. Proto je kromě prevence důležité si přiznat, že se šikana může objevit kdykoliv a kdekoliv a být na ni připraven.

Není moc brzy?

„Včera jsem se od syna (předškoláka) dozvěděla, že ho už dlouho jeden kluk ve školce bouchá, štípe, venku ho pořád shazuje na trávu. Syn odmítal jít do školky (ač nikdy se školkou neměl jediný problém a chodil tam rád). Ráno jsem mluvila s učitelkou a prý dotyčného ‚srovná‘. Je mi jasné, že to možná dneska nestihla, ale kluk opět venku do syna strkal. Paní učitelka mu prý řekla, ať ho nestrká, nebo dostane černou hvězdičku. Tak kluk přestal a zas mu začal nadávat, že je ‚pan Slabý‘, pak se prý k němu přidalo víc kluků a mému synovi se takhle posmívali. Loni mu nadával, že je blbej a tak, ale na to jsem syna naučila reagovat a byl pak klid. Úplně se mi z toho vaří krev. Není to ve školce trošku brzy?“pPtá se jedna z maminek v internetové diskuzi.

Jako typickou šikanu si většina rodičů představí posmívání a potyčky na základní škole. Málokoho by napadlo, že některé prvky či první stadia šikany, se mohou objevit již v mateřské škole ale je tomu tak. Šikana je nemoc kolektivu. Jakéhokoliv. V zaměstnání, v armádě, ve škole, školce, kdekoliv. Jediné, co lze dělat, je snažit se o osvětu, společně vytvářet přátelské prostředí a přiznat si, že i přes veškerou naši snahu se šikana může objevit.

Nárůst násilí

Zjistit, jak je šikana mezi žáky rozšířená, je obtížný úkol i na základní škole. Natož ve škole mateřské. Jde o fenomén, který se těžko odhaluje. Útočníci se z logiky věci sami nepřiznají a oběti se příliš bojí, že jim nikdo neuvěří, že to pak bude ještě horší, že za to budou potrestané apod. Odhalit ubližování, které se snaží všichni skrývat, je pak téměř nadlidský úkol. A že nejde o nijak řídký jev, dokazují mnohé výzkumy z ČR i ze zahraničí. Výskyt šikany na základních a vyšších školách se podle různých studií (a tím pádem i různých kritérií, co ještě je a co není šikana) pohybují od 11 % do 41 %. Čísla z mateřských škol jsou sice menší, ale bohužel narůstají.

Poslední šetření České školní inspekce ukazuje, že v roce 2018/2019 se šikana objevila ve 3,7 % mateřských škol. O rok dříve to však bylo 2,9 % a v roce 2016/2017 dokonce 1,2 %. Za pouhé tři roky je to znepokojující nárůst a je samozřejmě otázkou, čím je to způsobeno. Stále častěji se však nevyskytuje jen šikana. Narůstají také případy verbální agrese vůči učiteli (z 5,1 % během tří let na 7,8 %) a případy ublížení na zdraví a jiné násilí (ze 4,4 % na 10,0 %), a to vše u dětí již v mateřské škole.

Příčiny v rodině i v malých zkušenostech

Ředitelé mateřských škol se domnívají, že příčiny takového nárůstu jsou ve výchovných chybách v rodině, na které upozorňovali již dříve. Dále také poukazují na negativní vliv médií, která vystavují děti nepřiměřenému množství agrese. A v neposlední řadě vidí problém také v neúplných rodinách, kdy se rodina rozpadne, rodiče se rozvedou či spolu nežijí. Na druhou stranu kdybychom se zeptali rodičů, zřejmě bychom dostali na příčiny agrese jiný náhled. ČŠI jako další možnost uvádí malé znalosti a zkušenosti pedagogů s dětmi, které mají poruchy chování, PAS či jiné problémy. Počet těchto dětí zařazených do běžné MŠ se vzhledem k inkluzi zvyšuje, a pokud učitel není dostatečně proškolen v dané problematice, může přítomnost takového žáka ve třídě narušovat otevřenou a přátelskou atmosféru.

Prevence již v MŠ

Přátelská nálada ve třídě a otevřenost v komunikaci (můžu paní učitelce říct cokoliv) jsou důležité jako prevence šikany. Je vhodné mluvit s dětmi o tom, jak reagovat, pokud se jim něco nelíbí. Nehrát si na to, že agrese je pouze v okolním světě a nás se netýká, ale naučit děti, jak šikanu rozpoznat a jak se jí bránit. Na školách, kde se prevenci šikany cíleně věnují, se výskyt agrese zmenšil, to je samo o sobě dost velký důvod pro to, aby se prevence začala více rozvíjet i v mateřských školách. Ještě větší důvod však je ten, že v předškolním věku je dítě ještě velice tvárné a nasává do sebe velmi intenzivně všechny informace z okolního světa. A pokud v tom světě bude zakoušet násilí, ústrky, agresi a nebude tam nikdo, kdo by si všiml, že dítě potřebuje pomoct, tak budou rány pravděpodobně hlubší a trvalejší, než kdyby se s šikanou setkalo později.

A v neposlední řadě je prevence důležitá nejen kvůli oběti, ale také kvůli agresorovi. Pokud dítě již v mateřské škole zjistí, jaké je mít moc nad slabšími, a zalíbí se mu to, tak už to nikdy nezapomene. V tu chvíli je „zaděláno na malér“. Pokud na to navíc nikdo nepřijde a dítě neponese žádné následky, je pravděpodobné, že se v něm takové chování zakoření a bude v něm pokračovat i dále.

Kdy už jde o šikanu

V mateřských školách se objevují většinou pouze jednotlivé prvky šikany (což lze brát jako předstupeň šikany a v případě, že by se situace neřešila, by se mohla šikana rozvinout) anebo první stadia šikany. Často se však může stát, že pedagog či rodič zamění šikanování za škádlení a mávne nad ním rukou. Ke škádlení je však potřeba, aby si byly obě strany rovny. Aby nikdo nepociťoval ponížení a každý mohl situaci kdykoliv ukončit. Při škádlení mívají všechny děti radost ze hry, občas mohou být lehce pozlobené, ale ne nepříjemně, necítí bezmoc a bezpráví. Při škádlení není vítěz ani poražený.

U šikany tomu tak není. Šikanovaný se v situaci necítí dobře a neumí nebo nemůže s tím nic dělat. Agresor se snaží získat nad obětí převahu a následně ji ponížit a ublížit jí. Když se oběť začne bránit, agresor ji potrestá a šikanovaný proto dojde k závěru, že nemá cenu protestovat, a přestane se snažit. Pokud taková situace nastane pouze jednou, znamená to, že by pedagog měl zbystřit a začít podrobněji sledovat oba jedince. Pokud se ubližování (ať už fyzické, nebo verbální) opakuje častěji a se stejnými dětmi, jde již o počáteční šikanu a je potřeba ji začít řešit.

Jak postupovat

V první řadě je potřeba zvládnout vlastní emoce a řešit celou věc s rozvahou, abychom nenapáchali víc škody než užitku. Je nutné zmapovat situaci a zjistit, jak vážný je problém. Každá škola by měla mít vypracovaný plán, jak postupovat v případě odhalení šikany, podle kterého je možné krok za krokem jít. Jakmile tedy odhadneme vážnost šikany, postupujeme podle plánu ke zdárnému zvládnutí situace. Důležité je si uvědomit, že žádný pedagog na to není sám – ředitel, metodik prevence, výchovný poradce, psycholog – to všechno jsou lidé, kteří by měli tvořit tým a společně šikanu řešit. Existují projekty a organizace, které se zabývají šikanou, takže je možné se poradit s tamními odborníky, nebo je přímo přizvat k řešení. Příslušná pedagogicko-psychologická poradna může být v takové situaci také vhodnou oporou.

Jakmile je šikana bezpečně a odborně zažehnána, je dobré věnovat zvýšené úsilí atmosféře v kolektivu. Zařadit do programu aktivity na stmelení třídy, hry zaměřené na empatii, snažit se dětem způsobem, který odpovídá jejich věku, vysvětlit, co je to šikana a jak se zachovat, pokud se dítě ocitne v roli oběti nebo svědka. Vhodné může být využití pohádek a příběhů, kdy se děti mohou vcítit do jednotlivých rolí. Hry zaměřené na spolupráci, kde není ani vítěz ani poražený, jsou také dobrým prostředkem ke znovunastolení míru a přátelství.

Čemu se vyhnout

Pro pedagoga je odhalení šikany emočně náročnou situací, kterou je těžké zvládnout bez unáhlených kroků. Ne vždy se vše povede tak, jak bychom si představovali, a každý má právo dělat chyby. Abychom se však vyhnuli těm nejhorším chybám, které by mohly v důsledku znovu ublížit oběti, je dobré mít na paměti, čeho se důsledně vyvarovat. Kromě známé poučky o tom, že by nikdy neměla být konfrontována oběť s agresorem, bychom se také měli vyhnout veřejnému zpovídání kohokoliv (svědků, agresorů) a nucení k přiznání či omluvě před třídou.

Na druhou stranu bychom rozhodně neměli věc bagatelizovat a nechat oběť, ať si problém vyřeší sama. Zničíme tím získanou důvěru, šikana se tím nevyřeší a příště už se o ní asi ani nedozvíme. Emoce ani agrese z naší strany do řešení také nepatří. Měli bychom k problému přistupovat věcně a snažit se o nadhled. Pokud se objeví ve třídě šikana, neznamená to, že pedagog selhal. O selhání pedagoga by se jednalo v případě, že by o šikaně věděl a neřešil ji.

Agresor s nálepkou

U dětí v předškolním věku je těžké si představit, že by v sobě měly tolik zla, aby cíleně někomu ubližovaly. Agrese v takto nízkém věku může být způsobená těžkou životní situací rodiny, která doléhá i na dítě. Když se například rodiče rozvádí, narodí se mladší sourozenec nebo umře blízký člen rodiny, tak dítě nemusí být schopno zpracovat tak velké emoce a vybíjí si je agresí v mateřské škole. Chybou by bylo rovnou odsoudit agresora a přidělit mu nálepku násilníka, která by se s dítětem táhla i v dalším vzdělávání.

Naopak je vhodné v takovém případě začít s dítětem víc pracovat na tom, jak slušně vyjádřit své emoce, jak je kontrolovat, názorně ukazovat a trénovat adekvátní chování v náročných situacích a hlavně vždy ocenit dítě za jakýkoliv i malý úspěch či zlepšení, kterého dosáhlo. Třeba je to zrovna to, co dítěti chybělo a co postačí, aby se agrese zmenšila. Vždyť co víc by nás mohlo zahřát u srdce než to, že se situace zdárně vyřeší ku prospěchu všech.

PhDr. Lucie Kvasničková