NAJDĚTE SVOU ŽENSKOU SÍLU

Na většině z nich zůstává organizace chodu rodiny a domácnosti, i v případě, že přispívají do rodinného rozpočtu rovným dílem. Ženy se znovu a znovu dostávají do bodu, kdy mají pocit, že takhle už to prostě dál nejde, a chtějí, aby se v jejich životě něco změnilo.

Probudí se v nich touha po naplněném životě. Cítí, že ještě nevyužily svou ženskost, a vidí, jak je jejich ženství zanedbávané, když si přiznají, že jsou polapené v šedi života jako křečci v kleci, když si uvědomí, jak málo času jim zbývá na podstatné věci, na jejich sny, na tvůrčí já, na jejich skutečnou lásku nebo na děti, když stagnují v nudě, ve stavu jakéhosi zimního spánku, jen přežívají, nemocné nebo zcela vyčerpané, bloudí sklíčeně všemožnými pustinami, když tuší, že nepřijdou jejich matky ani otcové, aby je zachránili, ale ani princ na bílém koni. Zkrátka a dobře když si uvědomí, že se z nich ani zdaleka nestala ta žena, kterou se ve svých nejodvážnějších snech mohly stát. Zda žena najde úspěšně svou vlastní cestu vedoucí hustou spletí těchto rozmanitých výzev, závisí na tom, jestli dokáže objevit cestu ke zdrojům své ženské síly.  

Milujte sami sebe!

Existují ženy, které hledají muže, s nímž by mohly vybudovat vztah, aniž by si předtím vybudovaly vztah samy k sobě. Těkají od jednoho muže k druhému a doufají, že v něm najdou to, co samy v sobě nemají. Jenže hledat musí začít každý u sebe. Nikdo nás nemůže milovat natolik, aby nám poskytl vytoužené naplnění života, dokud samy sebe bez výhrad nepřijmeme. Když s vnitřní prázdnotou vyrazíme hledat lásku, nemůžeme najít nic jiného než ještě větší prázdnotu.

Když někoho pozveme do svého nitra, aniž bychom se v něm cítily jako doma, náš host zjistí, že dům je prázdný a neobývaný, a zklamaně odejde. Proto je důležité, abychom nejprve přišly domů, prozkoumaly své nitro, útulně se v něm zabydlely, naplnily je spoustou krásných věcí, abychom se v něm cítily bezpečně a dobře. Vnější okolnosti v našem životě většinou přesně zrcadlí to, co je hluboce zakotveno v nás samotných: jestli jsme my samy přesvědčeny o své hodnotě, o svém právu na štěstí, a co si myslíme, že v životě zasluhujeme. Naše hlava samozřejmě ví, jak je sebeláska důležitá. Četly jsme o tom ve spoustě knih, ale přesto se v mnoha z nás neustále vzmáhají pochybnosti o naší hodnotě.

Láska k sobě samotné je jádrem života. Proto se jako červená nit táhne touto knihou. Je jako podzemní řeka, jejíž zurčení a klokotání budete při čtení slýchat znovu a znovu. V této části jde o to, aby sebeláska nezůstala pouhým slovem, ale aby se změnila v cit, který skutečně dokážete cítit. Jde o zkušenost: jste jedinečné, silné, statečné a krásné! Jste dokonalé takové, jaké jste! Všechny vaše schopnosti si zaslouží, abyste je využívaly. Vaše osobní štěstí je právě tak důležité jako štěstí ostatních a plné rozvinutí vaší osobnosti je ten nejkrásnější dárek, jaký můžete svému okolí poskytnout, zvláště svým nejbližším.

Řekněte ANO, a láska k vám samotným vás promění, bude se z vás šířit i na lidi kolem! Řekněte ANO, a začnete ostatní lidi přímo magicky přitahovat. Budete mít odvahu spřátelit se samy se sebou. Protože vy – a nikdo jiný! – jste člověkem, s nímž strávíte zbytek svého života.

Jsme generace, která zažívá, že staré formy stále více zanikají, že se práva a povinnosti, práce a role mezi muži a ženami nově rozdělují a že je třeba vědomě se rozhodnout, jak chceme žít. Morálními měřítky a ukazateli pro náš život už nejsou církev ani sousedi na vesnici. Ze života žen stále více mizí bezpečí a nuda předem daných, vyšlapaných stezek.

Nechte spadnout masky!

Nechat masky spadnout – nejen před ostatními, ale i před vlastním obrazem v zrcadle – vyžaduje velkou, přímo hrdinskou odvahu. Ve většině případů je třeba tak velká odvaha, že se pod ni dobrovolně nepodíváme, naopak: děláme vše pro to, abychom to, co je skryté, nespatřily a nemusely cítit. Nezřídka je nutná psychická krize, osudová rána nebo nemoc, abychom v sobě našly odvahu – nebo přesněji řečeno odvahu ze zoufalství – a nechaly masky spadnout.

Některé zvlášť odvážné ženy se opováží nahlédnout za závěs, aniž by je k tomu donutila nějaká krize. Jsou to  ženy, které už nechtějí obelhávat samy sebe a je jim líto plýtvat cennými dny života na to, aby sobě i ostatním něco předstíraly. A také ženy, jejichž touha po pravdě a opravdovosti je větší než strach z vlastních duševních propastí.

Naše společnost živí iluzi, že to nejlepší si zaslouží jen lidé, kteří jsou dokonalí a hezcí. Ale řada z nás konstatuje, že úsilí o dokonalost je drahé. Důsledky pokusu vytvořit dokonalou osobu mohou ženám způsobit spoustu fyzických, duševních, citových i duchovních problémů. Pracovala jsem s mnoha velkolepými ženami, které trpěly vším možným – závislostmi, depresemi, vztahovými poruchami, nespavostí a podobně. Byly mezi nimi ženy, které se nikdy nevztekaly, nikdy se netlačily vpřed, snažily se vždy všem vyhovět nebo si navenek uchovat zdání silné a úspěšné ženy. Všechny jejich sny, jejich vztek, jejich smutek a jejich touhy byly pohřbeny v jejich tělech a ukryty v hloubi jejich nevědomí. Nejtěžší pro ně bylo uniknout z této kauzality a zjistit, kým ve skutečnosti jsou a co se za jejich přátelskou maskou skrývá.

Ty ženy, jež usilovně pracovaly na tom, aby se uzavřely a ukryly své skutečné já pod masku, neměly trpělivost s ostatními, kteří byli nějakým způsobem nedokonalí. Měly sklon být netolerantní a přísně posuzovat ostatní. Odnaučily se užívat si, a proto byly nesnesitelné. Když však akceptují celé své já, nebudou už potřebovat masku. Nebudou muset předstírat, že jsou více nebo méně než někdo jiný. Otevře se jim tím možnost – možná poprvé v jejich životě – jednat s druhými jako rovný s rovným.

Masky se nechávají spadnout i proto, že se už nechceme skrývat před sebou a ostatními, chceme poznat skutečnou blízkost a intimitu, být nevyumělkované, autentické a toužíme se zviditelnit, předvést světu své já takové, jaké skutečně je, v celé jeho rozmanitosti a jedinečnosti. Když se rozhodnete nasadit si masku, nepodceňte schopnost vnímání ostatních! Jiní lidé slyší, co neříkáte, naprosto dokonale, protože ti, kterými za svými maskami jste, promlouvají často tak hlasitě, že ostatní vůbec neslyší, co říkáte vy. Vnímají řeč vašeho těla, intonaci a mimiku a zkoumají, zda je tohle všechno v souladu s vašimi slovy. Všichni máme tisícovky antén, kterými dokážeme vycítit, jestli někdo mluví pravdu, nebo ne, jestli mu můžeme důvěřovat, nebo ne.

Když samy sobě dovolíme, že se nám odpovědi nemusí líbit a mohou být nepříjemné, pak pokročíme o hodný kus dál ke svému nitru. Abychom pronikly přes svá obranná opatření, musíme být tiše, nahlédnout do svého nitra a naslouchat vnitřnímu hlasu. Pak spatříme svých tisíc různých tváří – každá má svou vlastní osobnost se zcela individuálními charakterovými rysy.

Sabine Groth: Cesta hrdiny. Hledání zdrojů ženské síly. Portál 2020