Hodinky, které si na noc nesundáváme

Veškeré dosud zkoumané organismy vykazují tuto vrozenou vlastnost – jejich vnitřní děje fungují v určitých opakujících se rytmech. Tento rytmus provází snad veškeré tělesné procesy, jako jsou například bdění a spánek, metabolická aktivita, vylučování rozličných hormonů, ale také trávení potravy. Mít dobře seřízené cirkadiánní hodiny, které tento rytmus udávají, je pro naše zdraví a psychickou pohodu zásadní. A není ani tak těžké stát se zručným hodinářem, když přirozené střídání dne a noci na planetě Zemi celou práci značně ulehčuje. Buňky v těle jsou totiž právě na tyto změny intenzity a spektrálního složení slunečního světla citlivé, jsou schopny je vnímat a synchronizovat podle nich naše tělesné funkce.

Světlo a tma

Lidské tělo je však schopné dodržovat svůj rytmus i v situacích, kdy není v kontaktu s přirozenými světelnými změnami v okolí. K tomuto jevu se váže samotný vznik slova cirkadiánní. Jedná se o složeninu latinských slov circa (zhruba) a diem (den). I kdyby člověk žil zavřený v místnosti bez oken, rytmus jeho biologických pochodů se bude pohybovat v periodě trvající něco mezi 23–25 hodinami, tedy vždy zhruba den. Naštěstí se do takto extrémního prostředí málokdo z nás dostane. Proto zůstává pro naše cirkadiánní hodiny stále nejzásadnějším vodítkem střídání světlé a tmavé periody dne, konkrétně pak právě ona světlá část, která se nazývá fotoperioda. Jak zvláště s příchodem podzimu a zimy pociťujeme, fotoperioda prochází v různých ročních obdobích změnami délky. Cirkadiánní hodiny tak neměří jen 24hodinový cyklus, ale jsou i jakýmsi kalendářem.

Jak již bylo zmíněno, buňky vnímají nejen intenzitu světla, ale i jeho spektrální složení. Spektrum přirozeného denního světla v sobě obsahuje ve výrazné míře složku modrého světla, která se západem slunce postupně mizí. Pokud se za dřívějších dob využívaly po setmění nějaké zdroje světla, byl to právě oheň, ve kterém je modrá složka naprosto eliminována.

Čtěte dále: Světlo jako lék, Jak se cítí český doktor? Stresovaný a vyhořelý, Sex? Děkuji, nemám zájem., Duševní pohoda bez prášků

V dnešní přesvětlené době se však naše buňky dostávají do úzkých. Umělé osvětlení, kterým si leckdy dokážeme prodloužit den až do pozdních nočních hodin, často obsahuje ve velké míře právě onu modrou složku. Její přítomnost ve světelném spektru vysílá mozku signál, který nabourává přirozený cirkadiánní rytmus. Jednoduše řečeno, pokud se v době, kdy už dávno slunce zapadlo, obklopíme nevhodným umělým osvětlením (zvláště tím bílým), tělo se přestane chystat na svůj pomyslný noční režim, prodlužuje nepřirozeně svou aktivitu a desynchronizuje se. Když pak světlo zhasneme a ulehneme do svých postelí, trvá tělu ještě notnou dobu, než rozpozná, co se kolem něj opět děje.