Rozumět pravdivě
Některé jevy automaticky považujeme za pozitivní, zatímco jiné spadnou do kolonky negativních. Je vhodné se čas od času hlouběji zamyslet, na základě čeho rozlišujeme, co je dobré a co není. Pomůže nám to pravdivěji se orientovat ve světě i vlastním příběhu. Někdy se totiž stává, že určité prožitky vnímáme jako nepřijatelné a začneme je skrývat. Jak žít s nepříjemnými stránkami života, které k němu patří?
Mohlo by se zdát, že slovo rozumění nese ve svém základu rozum. Je to však především umění, které sice může užívat rozum, ovšem rozhodně nejen ten. Roz-umění je uměním onoho roz. Předpona nás odkazuje k naší schopnosti rozlišovat, spatřit rozdíl, zohledňovat nějaký celek, vybírat z něj a následně volit. Je to dar i nutné břímě. Ne náhodou má takový význam i řecké slovo logos, které znamenázároveň smysl i řeč. Protože když něco rozlišíme, znamená to, že to pro nás vystoupilo v nějakém smyslu a ten se vyjadřuje už tím, že pro to máme slovo, že to stálo za řeč. Bez obojího bychom se v životě těžko orientovali. Denně rozlišujeme tisíce věcí, některé automaticky a snadno, jiné vědomě a s obtížemi; nejsme si jistí tím, co vnímáme, a proto je třeba rozumět.
Změnit svůj úděl?
Dívám se na každodenní život právě jako na umění svého druhu. Zdá se mi, že v těch drobných aktivitách a zápasech mnohdy nemáme dostatečný zrak tuto tvůrčí linku postřehnout. Zůstává nerozlišena a tím také nedoceněna. O to víc, když se dílo nezdaří – jako by tím sama aktivita a úsilí ztrácely smysl. Rozumění je pro mě specifickým uměním pohybovat se na jakémsi pomyslném rozmezí, které je místem setkání i rozcházení. Kde se jevy mohou ukazovat, ale také splývat, tedy být pod naší rozlišovací schopností. A jako každé umění, i rozumění je třeba patřičným způsobem kultivovat. Je to komplexní um něco rozlišit, položit si otázku a odpovědět na ni.
Často se v psychoterapeutických rozhovorech s lidmi dostávám k tématům, kdy společně pobýváme, a někdy docela dlouho, na takovýchto rozmezích. Trvá, než obě strany porozumí a jsou schopny vyslovit, co se zde odehrává, o čem to je. V takových těžkých chvílích se člověk odjakživa obracel se svými otázkami, trápením či obtížemi na nějakou autoritu, která by mu pomohla porozumět, změnit či přijmout jeho úděl. Ať už to byly náboženské instituce, nebo v novověku spíše vědecké teorie o člověku. Hledal odpovědi tam, kde věřil, že druhý rozumí věci víc než on sám. Ale co když jsme v návalu rozkrývání toho, co bylo špatně, vylili s vaničkou i dítě? Už nevěříme autoritám, ale možná jsme nestihli dorůst ke zdravé sebedůvěře, která se otevírá světu i druhým? Co když se teorie a přístupy různí natolik, že už se v tom, co k nám přichází, ani nevyznáme a zmatení nám brání rozlišovat a rozumět?
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.
PSYCHOLOGIE DNES je časopis o mezilidských vztazích, životním stylu, společenských trendech, o sebepoznání a rozvoji osobnosti. Přináší články předních odborníků psané čtivou formou, rozhovory s kapacitami oboru z Česka i zahraničí, polemiky na aktuální témata, rady pro partnerské vztahy, výchovu i kariéru. Zabývá se prevencí závislostí, výsledky zajímavých výzkumů, sociální sférou apod. Je úspěšně přijímán širokou veřejností, stejně jako v odborných kruzích. Zvláště je ceněn jako inspirativní pomůcka pro studenty humanitních oborů.