Etika v psychoterapii
Psychoterapeutické služby jsou důležitou preventivní i léčebnou součástí našeho života. V poslední době ale slýcháme o kauzách zásadního porušení důvěry ve vztahu mezi lékařem a pacientem či terapeutem a klientem. Dochází ke zneužívání pozice moci nebo k duálním vztahům. Jaká jsou klíčová etická pravidla, na nichž pomáhající profese stojí?
Důvěra a soukromí
V psychoterapii je důvěra základním kamenem. V etickém kodexu České asociace pro psychoterapii (ČAP) se dočteme, že „Primární povinností psychoterapeutů je respektovat důvěrnost informací získaných od osob v průběhu jejich psychoterapeutické práce. Ostatním tyto informace sdělují pouze se souhlasem dané osoby (nebo jejího zákonného zástupce), s výjimkou těch neobvyklých případů, kdy by nesdělení informace pravděpodobně uvedlo danou osobu nebo jiné osoby do nebezpečí.“
Bohužel v českém právním prostředí zatím tento ústřední profesní pilíř není jednoznačně zakotven. Zákonná úprava poskytování psychoterapeutických služeb mimo zdravotnictví je roztříštěná a neúplná. Například neexistuje obecně závazný právní předpis, který by soukromému odborníkovi poskytujícímu psychoterapeutické služby na základě živnostenského oprávnění ukládal povinnost mlčenlivosti.
Psychoterapeuti, kteří zásadu mlčenlivosti ctí, mohou zažívat velmi komplikované situace. Během bouřlivých rozvodových kauz může být živnostník, který terapeuticky pracuje s dítětem, žádán, aby zveřejnil informace, které se během sezení dozvěděl – ve prospěch či neprospěch jednoho z rodičů. Z profesního hlediska je to sice nepřijatelné, ale zákon mlčenlivost odborníka neochraňuje.
Komunikace a informovaný souhlas
Transparentní komunikace mezi terapeutem a uživatelem psychologických a psychoterapeutických služeb je nezbytná. Uživatel by měl být informován o tom, jak terapie probíhá, jaké jsou její cíle a jakými metodami se jich bude dosahovat. Odborníci, kteří se řídí etickými standardy mezinárodně uznané Evropské asociace pro psychoterapii (v Česku je doslovně přebírá ČAP a myšlenkově se k nim hlásí i Česká psychoterapeutická společnost), by měli pracovat pouze s uznávanými a vědecky podloženými psychoterapeutickými technikami a metodami.
Podmínky spolupráce a shrnutí základních informací o profesionálním vztahu mezi terapeutem a uživatelem by měly být součástí informovaného souhlasu. Dobrou praxí je informovat na začátku spolupráce klienta o tom, jak bude asi terapeutický proces dlouho trvat, kolik bude případně stát a jaké jsou možnosti stížností v případě nespokojenosti s poskytnutou péčí. Někteří terapeuti mají takový dokument písemně zpracován, někteří informují o základních parametrech ústně. Vždy by však takové informace měly zaznít – to je koneckonců i zákonný požadavek ukotvený v Novém Občanském zákoníku, dílu 9, Péče o zdraví.
| Než vyhledáte odbornou psychoterapeutickou pomoc, vždy se dopředu informujte o tom, v jakém směru je poskytovatel služeb vzdělaný (měl by uvádět nejen vysokoškolské vzdělání, ale i pětiletý komplexní psychoterapeutický výcvik, který je základní kvalifikací profese), jak často podstupuje supervizi své práce (dobrá praxe je minimálně pět hodin ročně) a jaké odborné společnosti je členem. |
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.
PSYCHOLOGIE DNES je časopis o mezilidských vztazích, životním stylu, společenských trendech, o sebepoznání a rozvoji osobnosti. Přináší články předních odborníků psané čtivou formou, rozhovory s kapacitami oboru z Česka i zahraničí, polemiky na aktuální témata, rady pro partnerské vztahy, výchovu i kariéru. Zabývá se prevencí závislostí, výsledky zajímavých výzkumů, sociální sférou apod. Je úspěšně přijímán širokou veřejností, stejně jako v odborných kruzích. Zvláště je ceněn jako inspirativní pomůcka pro studenty humanitních oborů.