Všichni toužíme po spokojenosti

„Kdo z vás by chtěl cítit bolest, zažívat smutek nebo trpět depresí?“ ptám se občas skupiny, když učím meditaci a vidím jejich váhavé obličeje. Všichni toužíme po štěstí, radosti, naplnění. To je něco, co nás spojuje. Nejenom s dalšími lidmi, ale v podstatě se vším živým. Všechno chce růst, prospívat, mít se dobře… a nestrádat a netrpět. Naše představy o naplnění se mohou lišit, stejně jako cesty, které si volíme. A některé k němu možná vedou spíš než jiné. Tak či onak, za vším, co děláme, je nakonec touha a přání cítit se dobře.

A tak může být užitečné se ptát, zda nám to, co děláme, skutečně přináší spokojenost, kterou hledáme: „Dělá mě to, o čem si myslím, že mi to přinese štěstí, skutečně šťastným nebo šťastnou?“

Zamyslíme-li se hlouběji, patrně dojdeme k tomu, že ať už jsou okolnosti jakkoli příznivé, určitá míra nepohodlí, bolesti nebo utrpení k životu zkrátka patří, protože život nemáme plně pod kontrolou. A možná si všimneme také toho, že míra naší spokojenosti nebo nespokojenosti se často ani tolik neodvíjí od toho, co máme, jací lidé jsou v našem životě přítomní, kde bydlíme nebo jakou práci děláme.

Mnohdy to není vnější svět, ale ten vnitřní, který je zdrojem naší nespokojenosti, naše vlastní mysl, která je neklidná, která by si představovala věci jinak, která by chtěla víc toho a méně onoho…

Pokud dojdeme až sem, jsme jen krůček od meditace. Meditaci můžeme vnímat jako způsob, jak lépe rozumět tomu, jak naše mysl přispívá nebo nepřispívá k pocitu životní spokojenosti, a zároveň právě jako cestu, jak s myslí pracovat tak, abychom se v životě cítili lépe a mohli rozvinout svůj plný potenciál.

Člověk nemusí meditovat příliš dlouho, aby objevil dvě důležité věci.

Zaprvé, že o naší spokojenosti nerozhoduje ani tak to, co se nám přihodí, jako to, jaký postoj k tomu zaujme naše mysl. Když venku prší, můžeme se nad tím rozčilovat, můžeme to přijmout, anebo si tím nechat zkazit celý den. Počasí neovlivníme, ale s tím, jak se k této skutečnosti postaví naše mysl, pracovat můžeme. A takových situací zažíváme dennodenně bezpočet.

Zadruhé, že jsme mnohem víc než naše myšlenky a pocity. Když se mysl zklidní, když jsme bdělí a přítomní, pozvolna se v nás začne probouzet právě spokojenost, radost, láska nebo moudrost. Objevíme, že v sobě máme skrytý poklad, který jen stačí trochu poodkrýt, trochu uvnitř uklidit, aby mohl jasně zářit a být zdrojem trvalejší životní radosti a spokojenosti.

Stačí si jen sednout a stát se pozorovatelem své vlastní mysli, abychom si uvědomili, co vede a nevede k větší spokojenosti a kde a jak hledat to opravdové naplnění. A to je meditace.