Dalších 365 dní, které přinesou radost i bolest. Složitě sepsané plány brzy vezmou za své, ale i tak nás může čekat dobrý čas. Jak v sobě pracovat s vnitřními rolemi Dítěte a Rodiče a žít jako Dospělý?
Každý rok je to stejné. Magický odpočet před půlnocí, vteřina, která rozhodne o změně letopočtu, a zvláštní pocit v žaludku... Na svět jsem přišla jen pár dní po silvestru, a tak je pro mě novoroční rozjímání dvojité – vstupuji nejen do společného, ale i do svého nového roku. Tyto dny prožívám tichou reflexí minulosti i přemýšlením o tom, co mě čeká. Pomáhá mi přitom rámec transakční analýzy Erika Berneho známý jako model Rodič–Dospělý–Dítě.
Podle transakční analýzy v sobě všichni nosíme tři složky osobnosti:
V mnoha rodinách se bohužel nezdaří soběstačného Dospělého vychovat. Lidé uváznou v dětské fázi nebo předčasně zkostnatí v rodičovské pozici, protože jejich vychovatelé neodvedli dobrou práci. Důvodů je mnoho a zabývat se tím, kdo za to může, nemá velký smysl. Traumata a negativní vzorce chování se totiž v rodinách táhnou i po několik generací. Terapie je však skvělým nástrojem jak dovychovat, převychovat nebo i samostatného Dospěléhovychovat. Jak si můžeme takový přístup vyzkoušet v praxi?
Klimatická krize, válečné konflikty, neregulovaný nástup AI. Tři témata, ze kterých můžeme mít velký strach, protože je nedokážeme ovlivnit. Pokud bychom se plně poddali svým emocím, byli bychom jazykem Berneho takzvaně v Dítěti. Dětská reakce může vést k popření: „válka neexistuje“, „vše je konspirace“, „AI nikdy nenahradí člověka“, ale také ke zlehčování situace: „to nebude tak hrozné“, „to si nedovolí“. Stejně přehnaná ale může být i „poučená“ Rodičovská reakce: „globální oteplování neexistuje“ či „nesmíme dodávat zbraně, chceme mír!“
Zralejší formou zvládání strachu je Dospělá reakce. Roli Dospělého v sobě posilujeme tím, že se zaměřujeme na konkrétní kroky a ověřené informace. To nám pomáhá vyvážit přehnané obavy Rodiče i úzkost Dítěte. Je nasnadě, že v takových situacích je nejlepší volbou adaptace.
Praktickou pomůckou může být třeba švédská brožurka o tom, jak se nejlépe připravit na mimořádnou událost typu válečného konfliktu. Vyvolala mediální zájem, ale není jedinou edukační pomůckou: v češtině má téma výborně zpracován i brněnský magistrát!
Číst si o tom, jak dodržovat hygienu, když nepoteče voda, nebo jak přežít radiační havárii, může vzbuzovat úzkost. „Nepředstavitelné“ události totiž v brožurkách získávají konkrétní podobu. Vyšší informovaností v sobě ale zvyšujeme kompetence těžké situace překonávat, což nám dodává sebevědomí a klid.
Otázky k zamyšlení: Jakou roli ve mně vzbuzuje dění ve světě? Jakým způsobem se adaptuji? Vyhovuje mi to? |
Zatímco globální výzvy vyžadují především adaptaci, lokální otázky často volají po aktivním zapojení. Když procházím svou rodnou Prahou, s vděkem objevuji kdejaké nové zákoutí, které mě spojuje s propletenými osudy předešlých generací. Narážím ale i na místa, kde kvůli autům nemůžu projít, kde se kvůli stavbě brodím bahnem, kde se vztekám jak dítě a zuřím nad lidskou hloupostí. Adaptace se mi v těchto situacích příčí.
Čím jsem starší, tím bližší je mi politické uvažování. Dospělý ve mně každý nový rok hledá konkrétní způsoby, jak přispět, a rozpoznává, kde má smysl investovat energii. Uvědomuji si, že jsem součástí polis ve smyslu občanské společnosti, pospolitosti, formy spolužití. Když vidím, že je někde něco možné změnit – a můžu tomu přispět –, snažím se o to. Pochopila jsem totiž, že nikdo jiný to za mě neudělá.
Angažuji se proto v oblasti, která je mi nejbližší – spojuji psychoterapeuty a psychoterapeutky do živých sítí, publikuji, zpracovávám data, která jsou využitelná veřejností. Starám se o to, aby psychoterapie byla vidět, slyšet, a především aby pomáhala.
Otázky k zamyšlení: Jak přispívám k pospolitosti ve své komunitě? Jak do svého prostředí patřím? Jak se mezi lidmi ve svém okolí cítím? |
I v osobním životě můžeme střídat stavy Rodiče, Dospělého a Dítěte. Dospělému je vlastní rozhodování a přebírání odpovědnosti. Jako Dítě si můžeme dovolit být opečovaní; jako Rodiče stanovujeme podmínky a hranice. Někdy je ovšem složité vybrat pro danou situaci správnou roli.
Pro mě jsou odjakživa náročné nemoci. Když jsem byla malá, zjistila jsem, že nemoc je dobrým nástrojem, jak se vyhnout písemce nebo jiné nepříjemnosti. Opakovaně jsem tak byla nemocná před různými akcemi, na které se mi prostě nechtělo, ale nedokázala jsem to sdělit.
Až během vlastní terapie jsem zjistila, že „padat do nemoci“ je pro mě sice funkční, ale nevhodný způsob, jak se vyhnout konfrontaci. Svého Dospělého jsem musela naučit nové způsoby, jak své potřeby ošetřit včas a přestat protestovat nemocí.
I v příštím roce plánuji Dospělého dále posilovat. Z pozice svého Rodiče mohu potvrdit, že má ještě rezervy a potřebuje občas podpořit. Velmi se mi osvědčily sportovní hodinky, které drží tréninkový řád a znají mě lépe než já sebe samu. Dokážou mě proto motivovat, když se mi do něčeho nechce, ale zároveň mě brzdí, když mám tendenci nenaslouchat své únavě a přehnat to s výkonem.
Otázky k zamyšlení: Jaké hodnoty jsou pro mě důležité? Jaké hodnoty aktuálně žiji? Jak jsem od svých ideálů daleko? Můžu se svými činy k hodnotám přibližovat? |
Novoroční předsevzetí můžeme z perspektivy Berneho teorie považovat za pokus Dospělého, jak odolat lákadlům Dítěte, které nás vede k neutuchající libosti a hledání okamžitého uspokojení. Každé vědomé rozhodnutí, kterým odoláme pokušení (nebudu jíst sladké, nebudu skrolovat po sociálních sítích), je možné považovat za Dospělou volbu. Tím posilujeme svou schopnost dlouhodobě jednat v souladu se svými hodnotami a cíli, místo abychom se nechali unášet momentálními emocemi. Stáváme se odolnější.
Je však důležité, aby se tato předsevzetí nestala nástrojem přehnané kontroly nebo tvrdosti. Škodlivým se může stát i přílišný sklon k racionalizaci a kritičnosti. Kázat, co je dobré a špatné, dávat nevyžádané rady nebo se povyšovat nad ostatní jsou projevy dominujícího Rodiče, který postrádá empatii a flexibilitu. I ten by měl být zkrocen, aby prostor dostaly rovnováha a pochopení.
Proto stojí za to, formulovat předsevzetí tak, aby zapojila všechny tři části osobnosti:
Vítejte v novém roce! Kéž se nám daří žít v rovnováze!