Temná strana odolnosti

V zasedačkách a na strategických workshopech si manažeři často půjčují inspiraci od elitních vojenských jednotek, aby podpořili změnu firemní kultury a posílili týmovou spolupráci. Jen málo značek má takovou váhu jako americké Navy SEALs. Časopis Harvard Business Review tuto fascinaci živí už víc než deset let, kdy překládá „lekce od SEALů“ o výcviku, přípravě a rozhodování do manažerského jazyka. Základní myšlenka zní stále stejně: mimořádná dokonalost vzniká z mimořádné přísnosti.

Ano, něco na tom může být, ale přenesení do jiného kontextu nikdy není neutrální. Když firmy a management přejímají válečné metafory, formují tím, jak lidé o práci přemýšlejí a jak ji prožívají. Nový výzkum ukazuje, že používání agresivního „válečného jazyka“ ve firemní komunikaci může mít opačný efekt – vyvolává negativní reakce investorů i analytiků. Militarizované metafory zužují manažerskou představivost: zvýhodňují model velení a kontroly, logiku vítězství a porážky, zatímco vytlačují přístupy založené na vztazích, tvořivosti a zkoumání.

Nejde o znevažování SEALs nebo vojenské služby. Jde o zvědomění prizmatu, kterým se díváme. Když se „byznys stává válkou“, zaměstnanci se mění v bojovníky, konkurenti v nepřátele a únava v morální selhání. V takovém pojetí je odolnost vojenská výdrž: víc trpět, míň spát, zocelit se. Právě díky tomu se jedna výjimečně charismatická osobnost – David Goggins – stala ikonou managementu.

David Goggins a romantika bolesti

Gogginsův životopis bere dech: bývalý příslušník Navy SEALs, absolvent Ranger School, ultramaratonec, držitel světového rekordu v počtu shybů, bestsellerový autor a řečník, jehož poselství je nekompromisně spartánské. Je často označován za „nejtvrdšího chlapa na planetě“. A podle vlastních slov jeho příběh začal v pekle, dětstvím poznamenaným násilím, traumatem, rasismem a lety života ve stavu neustálého stresu. Disciplína se stala únikem před bolestí.

Pro mnoho lídrů působí tento příběh jako dvojité espresso: trpíš, tedy vítězíš. A někdy to tak i je. Jenže oslavování utrpení má svou temnou stránku, zvlášť když jde o utrpení někoho jiného, zakořeněné v osobních ranách, které nesdílíme a které bychom svým týmům nikdy nepřáli. Nebezpečí nespočívá v samotném Gogginsovi, ale v napodobování bez kontextu.